13 C 419/2021-19 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 31. 7. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek celkem 6 370 Kč do garančního fondu [anonymizováno] za období od 1. 11. 2019 do 30. 4. 2020, tj. 182 dnů po 35 Kč, kdy žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále nárokovala poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou, kde stanovila 30denní lhůtu k úhradě, která uplynula 23. 11. 2020, od následujícího dne proto nárokovala i zákonný úrok z prodlení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Skutkově soud dospěl k závěru, že pro tvrzené nepojištěné období byl v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel výše označeného vozidla žalovaný, kdy jde o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru 1 299 cm3. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 9. 2020, aby do 60 dnů od doručení této výzvy uhradil žalované nároky. Ve výzvě bylo konkretizováno vozidlo, vyčíslen příspěvek a vysvětlen jeho předpis, uvedena výše nákladů s výzvou spojených, a rovněž jejím obsahem bylo poučení, jak na výzvu reagovat a případně vyloučit povinnost k úhradě, jakož i upozornění, že po marném uplynutí 60 dnů může být nárok uplatněn u soudu. Dle zprávy pošty byla tato výzva doručena 10. 9. 2020. Sama žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě znovu upomínkou ze dne 7. 1. 2021. 4. Žalobkyně má proti žalovanému, vlastníku vozidla nárok na příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“), neboť nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by splnil povinnost podle § 1 odst. 2, tj. mít povinné pojištění odpovědnosti provozu vozidla, a to za žalovaný počet dnů dle § 4 odst. 3 téhož předpisu, kdy za každý náleží denní sazba 35 Kč dle § 2 vyhl. MF č. 205/1995 Sb. v pozdějším znění. Při 182 dnech jde o žalovaných 6 370 Kč, které soud přiznal, stejně jako dalších 300 Kč dle § 4 odst. 4 ZPO ve spojení s § 2a vyhlášky, když výzva byla současně zaslána ve lhůtě, která je v souladu s § 4 odst. 7 věty prvé ZPO a podle kterého by povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zanikla, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 5. Povinností žalovaného k výzvě, která obsahovala všechny náležitosti dle § 4 odst. 7 ZPO, bylo ve lhůtě, která nebyla kratší než zákonných 30 dnů od doručení, uhradit oba nároky. Jelikož výzva byla doručena 10. 9. 2020, dostal se žalovaný dnem 9. 11. 2020 do prodlení podle § 1968 o. z., kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Pro žalované období nárokovala žalobkyně správnou výši sazby zákonného úroku, jak vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb a nebylo tak důvodu žalobkyni nevyhovět, když co do časového rámce nárokovala úrok z prodlení až od data pozdějšího 6. Žalobkyně v souladu s § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) odeslala žalovanému předžalobní výzvu, má proto nárok na náhradu nákladů, kterou soud přiznal v plné výši podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. 7. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokátky za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokátky. 8. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, a má za to i přiznánu náhradu, kdy byl k dispozici i doklad o odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátkou, když tak už dříve žalobkyně sama učinila, proto soud náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.