13 C 428/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 30. 6. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně celkem čtyři podmíněné slevy, které byly žalované poskytnuty na čtyři zařízení Honor 7S výrobní [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] všechny prodané žalované v rámci účastnické smlouvy. Žalovaná dle žalobkyně nedodržela podmínky pro tyto slevy, když nesplnila doby trvání smluvních vztahů 24 měsíců, a proto jí byly vrubopisem ze dne 17. 12. 2020 se splatností dne 31. 12. 2020, dále dvěma vrubopisy ze dne 20. 7. 2020, oba se splatností dne 3. 8. 2020, a vrubopisem ze dne 5. 8. 2020 se splatností 19. 8. 2020, částky doúčtovány. 2. Žalobkyně k podmínkám nároku na slevu uvedla, že žalovaná se k telefonním číslům [číslo] dne 2. 4. 2019, [číslo] dne 3. 4. 2019, [číslo] [číslo] oba dne 5. 4. 2019, zavázala dodatky k délce smluvních vztahů 24 měsíců, čímž jí bylo umožněno získat slevy na odebraná zařízení. Podmínkou pro každou slevu bylo mj. to, že během smluvených 24 měsíců trvání závazků nedojde pro jednání účastníka k ukončení či omezení délky tohoto závazku či ke změně na nižší (levnější) tarif. V takovém případě by došlo k naplnění rozvazovací podmínky pro poskytnuté slevy a žalovaná byla povinna doplatit plnou výši kupní ceny. Dále uvedla, že žalovaná byla s pravidly marketingové akce [příjmení] [příjmení] seznámena, a proti podpisu odebrala ve dnech 1. 4. 2019, 2. 4. 2019 a 4. 4. 2019 celkem 4 mobilní telefony Honor 7S. Žalovaná měla povinnost řádně využívat službu a platit za ni, což však evidentně porušila, když nezaplatila tři vyúčtování za období od 8. 3. 2019 do 7. 6. 2019, konkrétně [číslo]. 3. Skutkově soud zjistil, že žalobkyní předložené dodatky, ze kterých měly žalované vzniknout závazky setrvat ve smluvních vztazích 24 měsíců a stejně tak i stvrzenky, které měly prokázat převzetí tvrzených zařízeních, se vůbec netýkají poskytnutých zařízeních Honor 7S. V řízení dále nebyly žalobkyní předloženy ani tvrzené účastnické smlouvy, na které měly dodatky navazovat a k mobilním telefonům Honor 7S, o kterých, resp. závazkům s nimi spojených, bylo vedeno toto řízení, nebylo ohledně smluvních ujednání ani jejich převzetí zjištěno naprosto nic. Soud proto další žalobkyní navržené důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl, když na tomto stavu by nemohly nic změnit, a žalobkyně se jednání neúčastnila, tedy zde nemohla ani nic doplnit. 4. Po právní stránce posoudil soud nároky na podmíněné slevy ze zařízení podle ustanovení o kupní smlouvě dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ a následujících. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Je věcí dohody stran (§ 1746 o. z.), jak výše ceny, včetně možnosti jejího snížení formou slevy, byť za stanovených smluvních podmínek, kdy při jejich nedodržení je povinností doplatit kupní cenu do plné výše, tak i otázka splatnosti takového nároku, i splátek, jsou-li ujednány. 5. V návaznosti na to je třeba tvrdit nejen kolik a za co bylo ujednáno k úhradě, ale i jak byla sjednána splatnost, a to vše prokázat, včetně toho, že byly splněny podmínky pro vrácení slevy, resp. doplacení kupní ceny do plné výše, a že nastala splatnost takového nároku. Jde o základní procesní povinnosti žalobkyně dle § 101 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 6. Aby mohla být žalobkyně se svými nároky vyplývajícími z kupních smluv úspěšná, musela by v prvé řadě prokázat, že takové smlouvy mezi stranami skutečně byly sjednány. Za situace, kdy žalobkyně v řízení předložila toliko jen listiny, které se netýkaly předmětných zařízeních neunesla důkazní břemeno k samotnému základu uplatňovaných nároků. 7. Pokud se pak žalobkyně rozhodla nařízeného jednání neúčastnit, nemohl ji soud o jejích procesních břemenech a o tom, co má tedy konkrétně dotvrdit a prokázat, poučit dle § 118a o. s. ř. Svou neúčastí se žalobkyně této výhody vzdala, když s koncem prvního jednání současně nastala i tzv. zákonná koncentrace řízení, kdy již další skutečnosti uvádět nelze, ani doplňovat návrhy na provedení dokazování. Soud proto žalobu zamítl, když nebylo možné vyhovět ani návrhu žalobkyně z omluvy na vydání rozsudku pro zmeškání, když dle § 153a o. s. ř. takový návrh může být učiněn jen u jednání, ke kterému se žalobce dostavil. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byla plně úspěšná žalovaná. Ta by tak měla nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady jí však nevznikly.