13 C 440/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 26. 2. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek celkem 7 475 Kč do garančního fondu [anonymizováno] za období od 14. 1. 2020 do 7. 5. 2020, tj. 115 dnů po 65 Kč, kdy žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, rg. zn. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále žalobkyně nárokovala poplatek za mimosoudní uplatnění ve výši dalších 300 Kč za 9. 7. 2020 zaslanou výzvu k úhradě příspěvku, doručenou 24. 7. 2020, kdy jeho splatnost nastala 22. 9. 2020, proto od následujícího dne žalobkyně nárokuje i zákonný úrok z prodlení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese nevyzvedl, a nereagoval tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Skutkově soud zjistil ze zprávy [stát. instituce], odboru dopravy, že v tvrzeném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla rg. zn. [anonymizováno] [číslo] žalovaný, a že se jedná o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru 1997 cm3. K úhradě příspěvku byl žalobkyní vyzván doporučeným dopisem ze dne 9. 7. 2020, kdy ale nebylo zjištěno, kdy a zda vůbec se zásilka dostala do dispozice žalovaného, když pošta nebyla schopna vyjasnit rozporný údaj o doručování zásilky a doklady samotné již skartovala. Žalobkyně následně zaslala žalovanému doporučeně výzvu ze dne 26. 11. 2020, ke které připojila i doklad o doručení příjemci dne 14. 12. 2020 s tím, že ničím dalším již ohledně doručování nedisponuje. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě, kdy mu bylo osvětleno, za co je povinen uhradit příspěvek a jak vznikla jeho výše, rovněž mu byl vyčíslen náklad za uplatnění, a byl poučen o zákonné úpravě, jakož i možnostech doložit, že povinnost k úhradě nemá, a o tom, že v případě nesplnění povinnosti budou nároky vymáhány soudně. 4. Žalobkyně má proti žalovanému, vlastníku vozidla nárok na příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“), neboť nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by splnil povinnost podle § 1 odst. 2, tj. mít povinné pojištění odpovědnosti provozu vozidla, a to za žalovaný počet dnů dle § 4 odst. 3 téhož předpisu, kdy za každý náleží denní sazba 65 Kč dle § 2 vyhl. MF č. 205/1995 Sb. v pozdějším znění. Při 115 dnech jde o žalovaných 7 475 Kč, které soud přiznal, stejně jako dalších 300 Kč dle § 4 odst. 4 ZPO ve spojení s § 2a vyhlášky, když výzva byla současně zaslána ve lhůtě, která je v souladu s § 4 odst. 7 věty prvé ZPO a podle kterého by povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zanikla, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 5. Povinností žalovaného k výzvě, která obsahovala všechny náležitosti dle § 4 odst. 7 ZPO, bylo ve lhůtě, která nebyla kratší než zákonných 30 dnů od doručení, uhradit oba nároky. Jelikož druhá výzva byla doručena 14. 12. 2020, dostal se žalovaný dnem 14. 1. 2021 do prodlení podle § 1968 o. z., kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Pro žalované období nárokovala žalobkyně správnou výši sazby zákonného úroku, jak vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a pokud jde o časový rozsah, zde bylo nárokováno více, než bylo možné soudem přiznat. Žalobkyně totiž tvrdila datum doručení výzvy, které se jí však v řízení nepodařilo prokázat a bylo tak nezbytné vycházet až pozdější výzvy, u které bylo prokázáno její skutečné doručení žalovanému. V tomto rozsahu byla žaloba proto částečně zamítnuta a úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán k prvnímu dni skutečného prodlení s úhradou. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž měla v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části (v rozsahu zamítnuté části zákonného úroku z prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou konkrétně tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč; konkrétně převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů, náležejícími k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 126 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky. 7. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokátky spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, kdy byl k dispozici s ohledem na doporučenou zásilku i doklad o odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátkou, když tak už dříve žalobkyně učinila sama, proto soud náhradu za tento úkon advokátky jako neúčelný nepřiznal. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.