13 C 460/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 29. 7. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, později doplněného, učinila žalobkyně zákonný příspěvek celkem 820 Kč do garančního fondu [anonymizováno] za období od 10. 12. 2019 do 1. 7. 2020, tj. 205 dnů po 4 Kč, kdy žalovaný coby provozovatel přípojného vozidla do 750 kg, rg. zn. [anonymizováno] [rok], [VIN kód], neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti k vozidlu. Dále nárokovala poplatek 300 Kč za mimosoudní uplatnění příspěvku výzvou, kde stanovila 30denní lhůtu k úhradě, která uplynula 2. 11. 2020, od následujícího dne proto nárokovala i zákonný úrok z prodlení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Výzvu si na zákonné doručovací adrese převzal, nereagoval však nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Skutkově soud dospěl k závěru, že pro tvrzené nepojištěné období byl v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel výše označeného vozidla žalovaný, kdy jde o přípojné vozidlo s celkovou hmotností 600 kg. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 19. 8. 2020, aby do 60 dnů od doručení této výzvy uhradil žalované nároky. Ve výzvě bylo konkretizováno vozidlo, vyčíslen příspěvek a vysvětlen jeho předpis, uvedena výše nákladů s výzvou spojených, a rovněž jejím obsahem bylo poučení, jak na výzvu reagovat a případně vyloučit povinnost k úhradě, jakož i upozornění, že po marném uplynutí 60 dnů může být nárok uplatněn u soudu. Dle zprávy pošty byla tato výzva doručena 20. 8. 2020. Sama žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě znovu obyčejně upomínkou ze dne 25. 11. 2020, a následně i doporučeně výzvou ze dne 7. 1. 2021, která byla žalovaným osobně převzata dne 13. 1. 2021. Nebylo tedy důvodu ještě i opakovaně vyzývat advokátem, když žalovaný byl prokazatelně již předtím upomínán. 4. Žalobkyně má proti žalovanému, vlastníku vozidla nárok na příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPO“), neboť nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by splnil povinnost podle § 1 odst. 2, tj. mít povinné pojištění odpovědnosti provozu vozidla, a to za žalovaný počet dnů dle § 4 odst. 3 téhož předpisu, kdy za každý náleží denní sazba 4 Kč dle § 2 vyhl. MF č. 205/1995 Sb. v pozdějším znění. Při 205 dnech jde o žalovaných 820 Kč, které soud přiznal, stejně jako dalších 300 Kč dle § 4 odst. 4 ZPO ve spojení s § 2a vyhlášky, když výzva byla současně zaslána ve lhůtě, která je v souladu s § 4 odst. 7 věty prvé ZPO a podle kterého by povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zanikla, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. 5. Povinností žalovaného k výzvě, která obsahovala všechny náležitosti dle § 4 odst. 7 ZPO, bylo ve lhůtě, která nebyla kratší než zákonných 30 dnů od doručení, uhradit oba nároky. Jelikož výzva byla doručena 20. 8. 2020, dostal se žalovaný dnem 19. 10. 2020 do prodlení podle § 1968 o. z., kdy k tomuto datu je třeba stanovit i výši sazby úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Pro žalované období nárokovala žalobkyně správnou výši sazby zákonného úroku, jak vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb a nebylo tak důvodu ji ani co do úroku z prodlení, nevyhovět. 6. Žalobkyně v souladu s § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) odeslala žalovanému předžalobní výzvu, má proto nárok na náhradu nákladů, kterou soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. 7. Náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a odměna advokáta za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v akt. znění (převzetí věci a sepis žaloby) v sazbě po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1, když jde o tzv. formulářovou žalobu, tedy vzor s obměňovanými údaji. Ke každému úkonu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a). Součástí je i náhrada za DPH ve výši 21% z částek mimo poplatek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a náklady jsou splatné dle § 149 o. s. ř. k rukám advokáta. 8. Žalobkyně nárokovala náhradu nákladů i za úkon advokáta spočívající v zaslání písemné výzvy před podáním žaloby. Sama žalobkyně však žalovaného k úhradě dlužného poplatku vyzývala, ostatně jí tak ukládá i samotný zákon, a má za to i přiznánu náhradu, kdy byl k dispozici i doklad o odeslání, jak vyžaduje § 142a o.s.ř. jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů. Nebylo tedy důvodu žalovaného opětovně vyzývat advokátem, když tak už dříve žalobkyně sama učinila, proto soud náhradu za tento úkon jako neúčelný nepřiznal. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.