15 C 410/2021-20 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 789,94 Kč a zákonného úroku z prodlení, plynoucí z toho, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovat přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal platit sjednanou cenu za služby. Žalovaný řádně neplnil povinnosti z výše uvedených závazků, když nehradil řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalovaný byl v prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] splatné dne 4. 7. 2020, z něhož je v tomto soudním řízení nárokováno 1 789,94 Kč, přičemž ceny za standardní poskytování služeb elektronických komunikací byly či budou uplatněny u Českého telekomunikačního úřadu. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstala v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] účastnickou smlouvu [číslo] k účastnickému číslu [tel. číslo]. Na základě této smlouvy umožnila žalobkyně využívat žalovanému služby třetích stran, přičemž žalovanému byly vyúčtovány platby za tyto služby fakturou [číslo] splatnou dne 4. 7. 2020, v částce 1 789,94 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o elektronických komunikacích), službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaného ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., když především dospěl k závěru, že částky ve výši 1 789,94 Kč představuje cenu vyúčtovanou žalobkyní žalovanému za poskytnuté služby třetích stran, kde je dána pravomoc soudu. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy umožnila žalovanému využívat shora popsané služby, vyúčtovanou cenu služeb se žalovaný zavázal hradit, a žalobkyně je oprávněna vymáhat ceny těchto služeb svým jménem a na vlastní účet. Žalovaný nesporoval uzavření uvedené smlouvy a netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni nezaplatil cenu za objednané služby třetích stran, soud shledal žalobu důvodnou a žalobě vyhověl. 7. Jelikož termín splatnosti vyúčtovaných služeb byl ve fakturách stanoven na konkrétní datum, žalovaný byl podle § 1958 odst. 1 o. z. povinen svůj dluh plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný se svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 789,94 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 300 Kč ve výši 189 Kč. 9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.