15 C 7/2022-18 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 524 Kč a zákonného úroku z prodlení, plynoucí z toho, že žalovaný dne [datum] ve [údaj o čase] hodin cestoval dopravním prostředkem žalobkyně – linkou autobusu [číslo] bez platné jízdenky v hodnotě 24 Kč a nemohl se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušil smluvní přepravní podmínky. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni neuhrazené jízdné ve výši 24 Kč a dále je povinen zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný cestoval dne [datum] ve [údaj o čase] hodin – linkou autobusu [číslo] provozovanou žalobkyní, bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 800 Kč na místě nezaplatil a byl upozorněn, že není-li uvedená přirážka k jízdnému zaplacena v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 500 Kč. Z důvodu neuhrazení snížené přirážky v takto stanovené lhůtě vzniklo žalobkyni právo na přirážku ve výši 1 500 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 18a odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“) řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě je cestující povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdní doklad podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platného jízdního dokladu, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.. 6. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platné jízdenky, porušil smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovaného při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržel ustanovení § 2550 a následující občanského zákoníku upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak jeho povinnost zaplatit za to jízdné. Žalovaný žalobkyni pohledávku neuhradil. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě dlužné částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.