16 C 359/2021-53 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný byl u žalobce zaměstnaný na pozici řidič silničních motorových vozidel od [datum] na základě pracovní smlouvy z téhož dne. Pracovní poměr byl ukončen k datu [datum] na základě dohody o rozvázání pracovního poměru z téhož dne. V článku VI. Ostatní ujednání (bod [číslo]) pracovní smlouvy ze dne [datum] se žalovaný zavázal při skončení pracovního poměru nevracet žalobci osobní ochranné pomůcky a stejnokrojové součásti, ale tyto si ponechat a zaplatit jejich adekvátní část, přičemž tato byla stanovena k datu ukončení pracovního poměru na částku 1 290 Kč. Žalovaný byl dne [datum] seznámen s Manuálem řidiče při distribuci zboží pro zákazníka [právnická osoba], a rovněž převzal kartu společnosti [právnická osoba], která mu byla svěřena pro výkon jeho pracovních povinností, a kterou měl povinnost vrátit k datu ukončení pracovního poměru, což však neučinil. Hodnota této karty byla k datu ukončení pracovního poměru stanovena na částku 150 Kč. Obě tyto částku se žalovaný zavázal uhradit v Uznání dluhu a dohodě o narovnání ze dne [datum] nejpozději do [datum], avšak k dnešnímu dni na tuto pohledávku žalobce nebylo ničeho uhrazeno. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce soudu sdělil, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k postupu soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na základě které byl žalovaný u žalobce zaměstnán na pozici řidič silničních motorových vozidel. V článku VI. Ostatní ujednání (bod [číslo]) pracovní smlouvy ze dne [datum] se žalovaný zavázal při skončení pracovního poměru nevracet žalobci osobní ochranné pomůcky a stejnokrojové součásti, ale tyto si ponechat a zaplatit jejich adekvátní část. Pracovní poměr byl ukončen k datu [datum] na základě dohody o rozvázání pracovního poměru z téhož dne. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena Uznání dluhu a dohoda o narovnání, kde žalovaný uznal své závazky vůči žalobci co do důvodu a výš, a to závazek ve výši 1 290 Kč vzniklý neuhrazením zůstatkové hodnoty výstrojních součástí a závazek ve výši 150 Kč za nevrácení karty [právnická osoba], a zavázal se celkovou dlužnou částku ve výši 1 440 Kč uhradit nejpozději do [datum]. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky výzvou k úhradě ze dne 13. 1. 2021. 5. Soud věc posoudil podle pracovní smlouvy ze dne [datum], kdy žalovaný se v bodu 3.3 zavázal při skončení pracovního poměru nevracet žalobci osobní ochranné pomůcky a stejnokrojové součásti, ale tyto si ponechat a zaplatit jejich adekvátní část. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný byl dle pracovní smlouvy povinen zaplatit žalovanému adekvátní část ceny osobních ochranných pomůcek a stejnokrojových částí, která byl k datu skončení pracovního poměru stanovena ve výši 1 290 Kč, žalovaný tak však neučinil. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše ve výši 1 440 Kč. Bylo proto na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Žalovaný však v řízení zůstal nečinný, nárok žalobce nezpochybnil a netvrdil, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. 6. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci žalobou uplatněný nárok, ani že tento jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby) podle ustanovení § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky. 9. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.