19 C 325/2021-24 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 916 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 5. 7. 2019 s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] (dále jen,,předchůdce žalobce“), smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 7. 2019, jejíž nedílnou součásti byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s příslušenstvím do 7. 8. 2019. Ve smlouvě si strany ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojené s upomínáním podle sazebníku. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas. Tímto mu tedy vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ze splatné, avšak nezaplacené částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem, došlo s účinností ke dni 20. 11. 2020 k postoupení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4. 12. 2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 3 508 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 918 Kč (po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 916 Kč, počítané ode dne následujícího pod ni splatnosti půjčky, tj. 8. 8. 2019), a k tomu příslušenství představující nesplacený úrok ve výši 490 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, a dále v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 250,96 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek i upomínkou. Žalovanému byla zaslána rovněž předžalobní výzva ze dne 3. 5. 2021, přesto žalovaná částka dosud nebyla uhrazena a s její úhradou je tedy žalovaný v prodlení. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Z předložených listin soud zjistil, že dne 5. 7. 2019 byla mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] platná a účinná ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 7. 2019, jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, což žalobce dokládá výpisem z účtu. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s příslušenstvím do 7. 8. 2019, avšak svůj závazek neuhradil řádně a včas. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení s úhradou dluhu a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojené s upomínáním podle sazebníku. Celková dlužná částka činí 3 508 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně a včas neuhradil splatnou pohledávku, žalobce je tedy oprávněn požadovat rovněž smluvní pokutu z nesplacené jistiny ve výši 918 Kč (po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobce po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 916 Kč, počítané ode dne následujícího pod ni splatnosti půjčky, tj. 8. 8. 2019), a k tomu příslušenství v představující nesplacený úrok ve výši 490 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, a dále v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 250,96 Kč. 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 došlo s účinností ke dni 20. 11. 2020 k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. 6. Před podáním žaloby pak žalobce dne 5. 5. 2021 zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 3. 5. 2021, k tomuto žalobce doložil i podací lístek o zaslání písemnosti. Žalovaný na upomínku nijak nereagoval. 7. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020, s účinností ke dni 20. 11. 2020, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 4. 12. 2020, k tomuto žalobce doložil i podací lístek o zaslání písemnosti ze dne 7. 12. 2020. 8. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že předchůdce žalobce poskytne žalovanému částku 2 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit. 9. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 10. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 916 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 12. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje