19 C 386/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 328 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], dne 29. 8. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 29. 8. 2018 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaný se zavázala tyto vrátit spolu s příslušenstvím do 28. 9. 2018. Ve smlouvě si strany ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas. Tímto mu tedy vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ze splatné, avšak nezaplacené částky. Původní věřitel vyčíslil smluvní pokutu na částku 3 352 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 27. 8. 2020 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] platná a účinná ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 29. 8. 2018, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, což bylo prokázáno potvrzeními o provedených platbách. Vzhledem ke skutečnosti, že Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč, kterou převedl na účet předchůdce žalobce, což bylo prokázáno výpisem z účtu. Žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s příslušenstvím do 28. 9. 2018, avšak svůj závazek neuhradil řádně a včas. Upomínkami ze dne 6. 10. 2018 a 27. 10. 2018 předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 015 Kč a 10 233 Kč a připomněl mu, že v případě neuhrazení dlužné částky, mu budou v souladu se zněním Smlouvy o úvěru účtovány sankční poplatky z prodlení a to až do dne zaúčtování přijaté platby a částku za zaslání písemné výzvy k úhradě poštou dle platného ceníku. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný řádně a včas neuhradil splatnou pohledávku, žalobce je tedy oprávněn požadovat rovněž smluvní pokutu z nesplacené jistiny, a to ve výši 3 352 Kč. Dle Smlouvy má právní předchůdce žalobce nárok na poplatek ve výši 50 Kč za každé odeslání upomínky nebo výzvy k úhradě. Předchůdce žalobce zaslal žalovanému celkem dvě upomínky. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková dlužná částka činí 11 328 Kč. 5. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že předchůdce žalobce poskytne žalovanému částku 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Následně tedy došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit. 6. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal všechna svá tvrzení, zatímco žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a nebylo zjištěno, že by žalobci zaplatil uvedenou částku, nebo že by nárok žalobce jinak zanikl. Soud proto důvodné žalobě vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 071 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 328 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,5 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§149 odst. 1 o.s.ř.). 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.