20 C 5/2022-34 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení 844 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] byl žalovaný převezen příslušníky Policie České republiky k odbornému [anonymizováno] vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve, za účelem zjištění alkoholu v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jeho vlivem. [anonymizováno] vyšetřením byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi žalovaného, tudíž je žalovaný povinen zaplatit náklady vynaložené žalobcem na odborné vyšetření. Převoz žalovaného do [anonymizováno] zařízení za účelem odběru krve si vyžádal jízdu služebního vozidla žalobce, kdy služební vozidlo najelo celkem 3 km. Za pohonné hmoty žalobce účtoval částku 18 Kč. Za provedený odběr uhradil žalobce poskytovateli [anonymizováno] služeb – [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] – částku 309 Kč a to na základě faktury [číslo] vystavené dne 12. 3. 2019. Dále za provedené laboratorní (toxikologické) vyšetření krve žalovaného uhradil žalobce poskytovateli zdravotních služeb – [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] – částku 517 Kč a to na základě faktury [číslo] vystavené dne 12. 3. 2019. Žalobce tedy vyúčtoval žalovanému částku 844 Kč, tj. náhradu nákladů vynaložených na provedení rozboru krve a dopravu do zdravotnického zařízení, fakturou [číslo] se splatností 17. 5. 2019, vystavené dne 26. 4. 2019. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil. 2. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má rumunské státní občanství a v době podání žaloby měl na území České republiky bydliště, a tedy má projednávaná věc cizí prvek. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný měl v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o.s.ř.) na území ČR bydliště. Rozhodným právem je pak právo české, neboť účastníci si nezvolili právo jiné. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl dne [datum] při jízdě motorovým vozidlem zastaven hlídkou Policie České republiky, kdy následně byl vyzván k podrobení se testu na přítomnost alkoholu v krvi. Při orientačním testu byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu. Žalovaný byl následně převezen příslušníky Policie České republiky k odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve do [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba], se kterou projevil souhlas. Odborné vyšetření prokázalo přítomnost alkoholu v krvi žalovaného a to ve výši 1,44 promile alkoholu. Do zdravotnického zařízení byl žalovaný převezen služebním vozidlem žalobce, který takto vynaložil 18 Kč Cenu vyšetření ve výši 309 Kč uhradil [anonymizováno] zařízení žalobce na základě daňového dokladu, faktury [číslo]. Po provedené vyšetření v [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] byl vzorek testu žalovaného zaslán k toxikologickému vyšetření do [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] a to na základě žádosti policejního orgánu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. V [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] následně byla zjištěna ze zaslaného vzorku přítomnost alkoholu v organismu. Jelikož byla u žalovaného přítomnost alkoholu prokázána, vyúčtoval žalobce žalovanému náklady odborného vyšetření fakturou [číslo] znějící na částku 844 Kč, splatnou 17. 5. 2019, jež celková částka zahrnovala náklady na dopravu služebního vozidla PČR, klinické vyšetření a stanovení hladiny alkoholu v krvi v [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] Na základě tohoto závěru o skutkovém stavu posuzoval soud věc po právní stránce podle níže uvedených ustanovení. 6. Dle § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o zdraví“), náklady na odborné [anonymizováno] vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální [anonymizováno] hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 2 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného [anonymizováno] vyšetření vznikly. Dle odst. 3 věty prvé části před středníkem téhož ustanovení náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Dle odst. 5 toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly. 7. Jelikož byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu, vznikla mu povinnost uhradit žalobci náklady za odborné lékařské vyšetření a dopravu do zdravotnického zařízení. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci účtovanou částku uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Náklady řízení tvoří hotové výdaje účastníka nezastoupeného právním zástupcem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalobce ve věci učinil dva úkony dle vyhl. č. 254/2015 Sb. (písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění), za které mu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč (2 × 100 Kč). 9. Výrokem III. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Liberci soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1 000 Kč. Dle § 2 odst. 3 věty prvé zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění (dále jen„ zákon o SOP“), je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o SOP se Česká republika a státní fondy od poplatku osvobozují. Protože navrhovatel je od poplatku osvobozen, jeho návrhu soud vyhověl, a žalovaný není od poplatku osvobozen, uložil soud povinnost nahradit soudní poplatek právě žalovanému v souladu s uvedenými ustanoveními. 10. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. 11. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. postačí v odůvodnění rozsudku uvést pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání.