21 C 387/2021-34 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně (dále jen„ žalobce“) se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 99 185,63 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizované úroku ve výši 13 747,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 9 451,33 Kč, úroku s procentní sazbou 8,9 % ročně z částky 99 185,63 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 99 185,63 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení s úrokovou sazbou 9,75 %. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky, jež žalovaný obdržel před uzavřením Smlouvy a svým podpisem stvrdil, že byl s Podmínkami seznámen a srozuměn. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr na bankovní účet [číslo] to prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu. Žalovaný se zavázala úvěr splácet, a to jak jistinu, tak i úroky a poplatky vyplývající ze smlouvy v měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 610 Kč, přičemž splátka byla vždy splatná k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem červnem 2018. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobce vůči žalovanému předmětný dluh zesplatnil, přičemž samotné zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2019. Ačkoliv žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, tato nebyla dosud uhrazena. Žalovanou částku tvoří jistina ve výši 97 385,63 Kč poplatky ve výši 1 800 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 17. 4. 2020 na částku 13 747,34 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný od prodlení dlužníka se splácením do 17. 4. 2020 ve výši 9 451,33 Kč, smluvní úrok ve výši 8,90 % ročně z částky 99 185,63 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 99 185,63 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení. 2. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až od výše úvěrového limitu 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnou měsíční splátkou v minimální výši 1 610 Kč, přičemž splátka byla splatná ke každému 15. kalendářnímu dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] má soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr v tomto období do výše celkem 100 000 Kč. Z dopisu o zesplatnění soud zjistil, že žalobce dne 17. 2. 2019 oznámil žalovanému zesplatnění úvěru k 15. 2. 2019 a vyzval ho k zaplacení celého dluhu, když žalovaný byl v prodlení s úhradou příslušných splátek. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 100 000 Kč. Žalovaný z poskytnutého úvěru vyčerpal částku 100 000 Kč, a zavázal se úvěr vrátit i s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 1 610 Kč. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce tedy veškeré pohledávky z úvěru ke dni 15. 2. 2019 prohlásil za okamžitě splatné. Ačkoliv byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, dlužná částka nebyla dosud uhrazena. 6. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že žalobce poskytne žalovanému částku 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázala jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 9. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 23 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 968 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 185,63 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 200 Kč ve výši 3 402 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 11. Protože je zástupce žalobce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. 12. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první před středníkem o. s. ř., jelikož nešlo o vyklizení bytu, zároveň soud dle části věty za středníkem cit. ustanovení neshledal důvod (žalovaná k tomu ostatně ničeho netvrdila) určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může splácet ve splátkách.