22 C 346/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 25. 2. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 398 Kč s příslušenstvím. Žalobou uplatněný nárok žalobce odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace dne 5. 1. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 2. 2019 (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky předchůdce žalobce, na něž smlouva odkazovala. Žalovaný se zavázal na úvěr původnímu věřiteli nejpozději do 8. 3. 2019 celkem zaplatit částku 29 898 Kč. Žalovaný však sjednanou částku nezaplatil řádně a včas, a proto byl upomínán. Částka paušální náhrady na upomínání byla sjednána na 50 Kč za každou jednotlivou upomínku. Pro případ porušení povinnosti se splacením, byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4. 12. 2020. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh žalobci zaplatil toliko 1 000 Kč. Žalobce nyní nárokuje dlužnou jistinu úvěru 23 898 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 150 Kč tvořený náklady za vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč. Žalobce dále požaduje rovněž kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 894,06 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 280,17 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 898 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27. 1. 2021. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, a žalovaného soud usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se na výzvu ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. fikcí doručení nastalou dne 24. 9. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud na základě předložených důkazů dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 1. 2019, ve znění Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 2. 2019 se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, spotřebitelský s jednorázovou splatností. Žalovaný se zavázal celkem na úvěr původnímu věřiteli zaplatit celkem částku ve výši 29 898 Kč nejpozději do 8. 3. 2019. Úroková míra činila 119,18 % ročně, smluvní úrok za dobu trvání úvěru tak odpovídal částce 4 898 Kč. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen v případě svého prodlení zaplatit původnímu věřiteli částku 50 Kč za zaslání písemné upomínky k úhradě s tím, že bylo možné zaslat nejvýše 3 upomínky. Současně se žalovaný ve Smlouvě pro případ svého prodlení zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů jednorázově splatných. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr formou bezhotovostního bankovního převodu, když mu poskytl dne 7. 1. 2019 částku 4 000 Kč, dne 15. 1. 2019 částku 16 000 Kč a dne 24. 1. 2019 částku 5 000 Kč. Dne 16. 11. 2020 mezi sebou původní věřitel a žalobce uzavřeli Dohodu o postoupení pohledávek, na jejímž základě původní věřitel postoupil mimo jiné pohledávku za žalovaným žalobci, a to s účinností ke dni 20. 11. 2020, kdy žalobce zaplatil původnímu věřiteli úplatu za postupované pohledávky (článek 2.4 Dohody o PP). O změně v osobě věřitele byl žalovaný vyrozuměn dopisem původního věřitele ze dne 4. 12. 2020. Dopisem ze dne 27. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky žalobci a současně byl upozorněn na možnost vymáhání pohledávky v občanském soudním řízení. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 8. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud věc na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobcem, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (§ 1879, § 1880 a § 1882 odst. 1 o. z.). Původní věřitel se žalovaným mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Žalovaný se ve smlouvě v rámci smluvní volnosti zavázal rovněž k uhrazení poplatků za zaslání nejvýše tří upomínek k zaplacení dluhu (§ 1746 odst. 2 o. z.). Protože byly splněny i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 o. z., uložil soud žalovanému zaplatit správně vyčíslenou smluvní pokutu. Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o. z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který měl poskytnuté peněžní prostředky v ujednané lhůtě vrátit, jakož i sjednání povinnosti žalovaného pro případ jeho prodlení zaplatit žalobci jednak poplatek za odeslání upomínky a smluvní pokutu za každý den prodlení. Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Soud tedy podané žalobě vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 331,50 Kč Tyto náklady tvoří 1 456 Kč soudní poplatek, 1 250 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za dva úkony právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) à 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1