22 C 440/2021-16 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 10 380 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 8.2.2021 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o uznání duhu. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 10 380 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 6 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky [číslo] [číslo]. Žalobce se proto rozhodl využít svého smluvního oprávnění a v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslal žalovanému dne 17.6.2021 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný na svůj dluh do data podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uznal dne 8.2.2021 svůj dluh vůči žalobci v částce 10 380 Kč, a to z titulu dlužných závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] Dále bylo zjištěno, že předmětný dluh se žalovaný zavázal uhradit v 6 pravidelných měsíčních splátkách počínaje 25.2.2021 s tím, že pokud se ocitne v prodlení s jejich hrazením, stane se celý dluh okamžitě splatným. Z dopisu ze dne 17.6.2021 je zřejmé, že žalovaný ničeho neuhradil. Splátkou splatnou dne 25.2.2021 se dostal do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla proto zesplatněna a žalovaný byl vyzván k úhradě částky celkem 10 380 Kč do 25.6.2021. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen obč.z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10 380 Kč co do důvodu a výše ke dni 8.2.2021, přičemž do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. Uznáním dluhu podle ustanovení § 2053 obč.z. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a tyto skutečnosti netvrdil, ani neprokázal. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 obč.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 380 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.