23 C 174/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že žalovaná strana (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] jako původním věřitelem smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě dlužník čerpal částku ve výši 16 991,65 Kč. Podle této smlouvy byl žalované straně poskytnut spotřebitelský úvěr, který se žalovaná strana zavázala ve sjednané době vrátit. Tuto povinnost ale nesplnila, když se dostala do prodlení se splácením. Žalující strana vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužné částky, nicméně ani poté žalovaná strana ničeho neuhradila. 2. Pohledávku nabyla žalující strana na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené s poskytovatelem úvěru jako původním věřitelem a tato skutečnost byla žalované straně oznámena dopisem ze dne [datum]. 3. Dluh ze smlouvy tvoří: a) na poskytnutých penězích částku: 16 991,65 Kč. 4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 5. Soud nařídil na [datum] jednání, přičemž žalovaná strana se bez omluvy nedostavila a strana žalující se z jednání omluvila a soud tak jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] soud zjistil, že žalující strana informovala žalovanou stranu, že pohledávka za žalovanou stranou byla dne [datum] postoupena z původního věřitele, společnosti [právnická osoba] na žalující stranu. 7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z [datum] soud zjistil, že žalující strana vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužné částky s tím, že pokud k úhradě nedojde, bude se zaplacení domáhat soudní cestou. 8. Z platební informace na č.l. 10 soud zjistil, že žalující strana evidovala za žalovanou stranou dlužnou částku ve výši 16 991,65 Kč k datu splatnosti [datum]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na č.l. 11 soud zjistil, že původní věřitel a žalující strana uzavřely smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky za dlužníky v České republice. 10. Z dokumentu s názvem loan application na č.l. 12 soud pro rozhodnutí ve věci samé nezjistil žádné podstatné skutečnosti. 11. Z podacího lístku z [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalující strany dne [datum] poslal žalované straně doporučeně dopis. 12. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že v nich jsou obsaženy podrobnější informace o fungování společnosti a poskytování spotřebitelských úvěrů zákazníkům. 13. Z dokumentu s názvem Standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil dodatečné informace o spotřebitelském úvěru, jenž původní věřitel poskytuje. 14. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou stranou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. 15. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 16. Tvrdí-li žalující strana, že žalované straně poskytla z úvěrové smlouvy částku 16991,65 Kč, bylo její povinností prokázat kromě uzavření smlouvy prokázat i přenechání finančních prostředků (§ 2395 o.z.). Žalující strana se k jednání nedostavila, a proto se zbavila poskytnutí dobrodiní poučení o této skutečnosti. Žalující strana poskytnutí finančních prostředků neprokázala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou použitelné i nadále), a proto žalobě nemohlo být vyhověno. Z předložených listinných důkazů skutečnost, že žalovaná strana finanční prostředky obdržela, nevyplývá. 17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst.. 1 o.s.ř., kdy žalující strana nebyla v řízení úspěšná a měla by nahradit straně žalované náklady účelně vynaložené k bránění práva, ale s ohledem na to, že žalované straně žádné náklady během řízení nevznikly, soud žalované straně nepřiznal náhradu nákladů.