23 C 227/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 11 029 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 120,71 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 029 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel, nebo poskytovatel úvěru) tvrdila, že se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu. Na základě této smlouvy byla dlužníkovi poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala poskytnutou jistinu uhradit spolu se smluvním poplatkem ve výši 330 Kč do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků, které byly poskytnuty dne [datum]. Součástí smluvního ujednání byly i další poplatky. Jelikož však žalovaná strana dluh řádně a včas neuhradila, nárokuje žalující strana: a) dlužnou jistinu: 10 000 Kč b) poplatek za poskytnutí úvěru: 330 Kč c) poplatek za expres výplatu: 199 Kč d) účelně vynaložené náklady: 200 Kč e) smluvní pokutu: 300 Kč 3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 5. Součástí schvalovacího procesu bylo ověření úvěruschopnosti klienta, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedeném ověření bonity klienta. 6. Listinou zachycující obsah smlouvy o úvěru uzavřené mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o úvěru, o jeho výši, výši smluvního úroku, dalších poplatků a smluvní pokuty, které se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. 7. Z předloženého sazebníku soud zjistil, že žaloba obsahuje nárokované poplatky ve výších, v jaké si je strany ujednaly. 8. Poskytnutí částky na účet žalované strany bylo prokázáno z potvrzení o provedené platbě vystaveného dne [datum]. 9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s poštovním podacím archem ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta advokátem žalující strany. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 11. Věřitel prokázal uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněž dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit spolu se smluveným úrokem. 12. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. 13. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)), neboť smlouva o úvěru je vždy úplatná. Dlužník toto nesplnil, a proto byla žaloba co do jistiny úvěru a smluvního úroku shledána po právu. 14. Dlužník se ve smlouvě zavázal k placení dalších poplatků, avšak tyto poplatky neuhradil. Protože se v rámci smlouvy o úvěru lze zavázat k dalším platbám a na jejich výši byl dlužník upozorněn (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z., § 106 odst. 1 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb.), vznikl mu závazek k placení těchto poplatků a za situace, kdy nebylo zjištěno, že by poplatky byly zaplaceny či povinnost k jejich placení jinak zanikla, mu soud uložil tyto poplatky zaplatit. 15. Dlužník jako spotřebitel byl upozorněn na práva věřitele, která mu vzniknou v případě porušení jeho povinností (§ 110 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb.). Věřiteli proto rovněž náleží nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). Ujednání o smluvní pokutě a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou (zneužívající) smluvní podmínkou (§ 1813 o.z., srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005), ani okolnosti jejího sjednání nelze považovat za rozporné s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007) a ani domáhání se jí nebylo shledáno jako nemravné (§ 2 odst. 3 o.z.) nebo že by šlo o případ zneužití práva (§ 8 o.z.), k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.4.2016 sp. zn. 23 Cdo 1749/2015. Výše smluvní pokuty odpovídá § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. Proto bylo žalobě vyhověno i co do smluvní pokuty. 16. Věřiteli dále náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s vymáháním (§ 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.). Náhradu účelně vynaložených nákladů lze požadovat, pokud byly ve smlouvě sjednány a spotřebitel byl o tomto právu věřitele písemně informován (§ 110 odst. 5 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb). Náhradu lze přitom sjednat paušální částkou v konkrétní, přiměřené výši (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2, § 513 o.z.), nebo lze pouze ujednat povinnost k úhradě účelně vynaložených nákladů, přičemž v tomto případě je pak nutné účelně vynaložené náklady prokázat. Věřitel dostatečně zdůvodnil výši nákladů, a proto bylo žalobě vyhověno i v tomto rozsahu. 17. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 18. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 20. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při stanovení tarifní hodnoty vycházel soud jen z výše jistiny a smluvní pokuty. Ostatní nároky totiž vyhodnotil jako příslušenství pohledávky. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle §14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). 21. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronické