23 C 290/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalující strana tvrdila, že se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) uzavřela dne 18. 9. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které byly žalované straně poskytovány služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu a současně poskytnuta žalované straně do užívání technická zařízení, konkrétně: 2x Set-top box/CA Modul (sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno]) a dále 2 x přístupové karty ([číslo] [číslo]). Smlouva byla ukončena dne 30. 4. 2020 a žalovaná strana byla povinna následně do 10 dnů od ukončení smlouvy žalující straně vrátit zapůjčená zařízení. V případě nevrácení zapůjčených zařízeních pak byla žalující strana oprávněna účtovat žalované straně smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý Set-top box a 1 500 Kč za každou přístupovou kartu. Žalovaná strana byla dne 6. 1. 2021 vyzvána právním zástupcem žalující strany k navrácení technických zařízeních a úhradě smluvních pokut, jelikož však žalovaná strana závazky vůči žalující straně nesplnila, domáhá se jich žalující strana soudní cestou, kdy nárokuje celkem 2 smluvní pokuty za set top boxy a dále 2 smluvní pokuty za přístupové karty v celkové částce 13 000 Kč a dále k tomu i zákonný úrok z prodlení ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení. 3. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 zákona č. 99/1963 Sb, dále jen „o.s.ř.“, podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 4. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 5. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 6. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný. 7. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 8. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že strany dne 18. 9. 2019 podepsaly smlouvu, na základě které měla žalující strana poskytovat žalované straně služby elektronických komunikací po dobu 24 měsíců. Součástí smlouvy byla i ujednání o smluvních pokutách v případě nevrácení zapůjčených zařízeních, konkrétně 1 500 Kč za nevrácení, poškození, či zničení karty a dále 5 000 Kč za nevrácení, poškození, či zničení zapůjčeného technického zařízení. Smlouva odkazovala na obchodní podmínky, které mimo jiné ujednávají lhůtu 10 dnů pro navrácení Technických zařízeních ode dne ukončení smlouvy. 9. Z formuláře o provedení a formuláře o převzetí, oba ze dne 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalované straně byly provedeny instalace zapůjčených zařízeních, konkrétně 2 nových karet [číslo] [číslo] dvou nových přístrojů č. [anonymizováno] a číslo [anonymizováno], což žalovaná strana potvrdila podpisy na formulářích. 10. Upomínkou advokáta žalující strany ze dne 6. 1. 2021 ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalovaná strana byla vyzvána k navrácení technických zařízeních a současně k úhradě smluvních pokut ve výši 13 000 Kč a to nejpozději do 15. 1. 2021. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 12. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, ze které byla žalující strana povinna poskytnout žalované straně smlouvou ujednané služby. Žalovaná strana pak byla povinna za tyto služby žalující straně hradit ujednanou cenu. V rámci smluvní volnosti dále nic stranám nebránilo, aby si v rámci smlouvy ujednaly i smluvní pokuty pro případ porušení smluvních povinností. 13. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“. Z předložených listin zachycujících způsob sjednání smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná strana byla seznámena s povinností platit smluvní pokutu za každé případně nevrácené zařízení, protože zásady ochrany spotřebitele vyžadují, aby spotřebitel byl přímo a prokazatelně seznámen s povinností zaplatit smluvní pokutu. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.) Smluvní pokuta za každé nevrácené zařízení proto byla žalující straně přiznána. 14. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny dle § 7 AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). 17. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. 18. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).