26 C 95/2022 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal, aby soud žalovaným uložil povinnost zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady soudního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [ulice] spořitelna, uzavřel se žalovanými dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl úvěr ve výši 610 984 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 10,00% ročně. Poskytnuté finanční prostředky měly být spláceny měsíční splátkou 9 378 Kč a to ke každému 20. dni v měsíci. Úvěr ale nebyl řádně splácen, pročež věřitel nesplacenou část úvěru zesplatnil ke dni [datum] a vyzval dlužníky k jeho úhradě. Opět bezvýsledně, pročež se nyní se domáhá jeho úhrady žalobou. Aktivní legitimace nynějšího žalobce pak plyne z toho, že mezi původním věřitelem a [právnická osoba] a.s. byla dne [datum] uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, zahrnující i pohledávku původního věřitele za žalovanými a následně dále pak Smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a.s. a nynějším žalobcem. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Nevyjádřili se ani k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nemají námitek. Vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). Z obsahu Smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi oběma žalovanými a Českou spořitelnou dne [datum], jejím předmětem bylo poskytnutí částky 610 984 Kč, kterážto částka měla být splacena de [datum] formou pravidelných měsíčních splátek po 9 378 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje [datum]. Byl sjednán 10% úrok z úvěru, RPSN pak na 10,89% ročně. Účelem poskytnutí tohoto úvěru pak byla tzv. konsolidace úvěrů žalovaných u jiných peněžních ústavů. Ve smlouvě byly pak konkrétně tyto jednotlivé závazky u jednotlivých věřitelů vyčísleny včetně závazku věřitele, že poskytnuté finanční prostředky převede přímo na příslušné účty, určené ke splacení konsolidovaných dluhů. Za situace, kdy tedy žalovaní svým jednáním porušili své povinnosti plynoucí z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku, totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit věřiteli, bylo žalobě plně vyhověno a to včetně přiznání úroku z prodlení ve smluvené výši dle § 1970 občanského zákoníku. Žalovaní byli v řízení pasivní a tedy ani netvrdili, ani neprokazovali, že by jejich závazek plynoucí z uvedené úvěrové smlouvy zanikl buď splněním, nebo jakkoli jinak. Dle ust. § 1879 NOZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 NOZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci bylo zcela úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 10 935 Kč a právním zastoupením advokátem dle vyhlášky 177/1996Sb. za 3 úkony právní pomoci po 9 420 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH.