29 C 239/2022-13 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 040 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobce tvrdil, že je na základě živnostenských oprávnění provozovatelem městské hromadné dopravy, autobusové a tramvajové, v městě [obec]. Přeprava osob a věcí je upravena smluvními přepravními podmínkami, vydanými v souladu se zmocněním stanoveným v Zákoně o silniční dopravě a v Zákoně o drahách s příslušnými přepravními řády a ustanovením § 1892 a následujících občanského zákoníku, které řeší podmínky pro přepravu osob, zavazadel, věcí a zvířat městskou hromadnou dopravou autobusovou a tramvajovou. Základní povinností žalobce je řádně zajistit přepravu, základní povinností žalovaného a všech cestujících je zaplatit jízdné. Pro případ porušení této povinnosti vzniká žalobci nárok kromě úhrady jízdného na přirážku ve výši 1 000 Kč za každé porušení této povinnosti. Žalobce tvrdil, že žalovaný cestoval dne [datum] na lince [číslo] dne [datum] na lince [číslo] bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč, což doložil hlášením o porušení přepravních podmínek. 2. Soud využil ustanovení § 115a o. s. ř. a účastníky usnesením vyzval k vyjádření k záměru soudu rozhodnout bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem soudu souhlasil, žalovaný se nijak nevyjádřil. 3. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Z hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek soud zjistil, že žalovaný cestoval dne [datum] linkou [číslo] dne [datum] linkou [číslo] bez platné jízdenky. Z článku VII odst. 7 smluvních přepravních podmínek žalobce soud zjistil, že pokud se cestující neprokáže platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit tarifní jízdné a dále přirážku ve výši 1 000 Kč. 4. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Podle § 2551 podrobnosti upraví přepravní řády. Po právní stránce soud zhodnotil věc tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě, na základě které měl žalovaný povinnost zaplatit žalobci jízdné, a v případě, že se neprokáže platným jízdním dokladem, měl i povinnost zaplatit přirážku k jízdnému dle smluvních podmínek. Žalobce svůj nárok beze zbytku prokázal, a proto soud jeho žalobě jako důvodné vyhověl. 5. Podle ustanovení § 1970 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za 3 úkony dle mimosmluvní sazby ve výši 200 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.