12 C 158/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 11 464 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 025 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 11 464 Kč od [datum] do [datum] a nahradit náklady řízení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že se žalovanou (dále též jako dlužník) uzavřela distančním způsobem na adrese [webová adresa] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), kterou přenechala žalované částku 9 000 Kč. Dlužník se zavázal celý úvěr, včetně smluveného poplatku za poskytnutí úvěru a poplatky za další sjednané služby vrátit ve sjednaném termínu do [datum], což ale nesplnil, neboť ze strany žalované nebylo ničeho uhrazeno. 3. K jednání, které bylo nařízeno na [datum] se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaná se dostavila, učinila nesporným, že od žalobce obdržela částku 9 000 Kč, kterou doposud neuhradila. K dotazu soudu uvedla, že v době, kdy si brala úvěr měla sice práci, ale zároveň měla další dluhy u jiných společností z titulu půjček (úvěrů), ani tyto nehradila. Peníze použila na svou potřebu, neboť následně přišla o zaměstnání. V době, kdy jí byl úvěr od žalobkyně poskytnut bydlela v nájemním bytě s přítelem, který byl nezaměstnaný, veškeré výdaje hradila sama. Její příjem v předmětné době činil 15 000 Kč, žalobci předkládala výplatní pásky. Žalobci nedokládala své měsíční výdaje spojené s bydlením a běžné režijní výdaje. Dále žalovaná uvedla, že v době, kdy si brala úvěr si nebyla jista, zda tento bude moci splatit v dohodnutém termínu. Jeden úvěr již splácí na základě rozhodnutí OS v [obec], jedná se o úvěr u [anonymizováno], kdy měsíčně splácí 1000 Kč. S ohledem na její současnou sociální a finanční situaci, kdy je v 8. měsíci těhotenství a žije v [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], kdy jediným příjmem jsou sociální dávky 1 600 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení 4 650 Kč, žádá soud o povolení splátkového kalendáře. 4. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnosti žalované dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce tvrdil, že takto nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, když nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Dále žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem. Pokud jde o výše zmíněné výpisy z účtu je podstatné upozornit na skutečnost, že příjmy a výdaje žalované za daný měsíc jsou téměř totožné, disponibilní zůstatek je buď v mínusu nebo je velmi nízký. Z výpisů rovněž vyplývá, že žalovaná si vzala úvěry u jiných nebankovních společností (např. [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována čtyři slova]) k čemuž žalobkyně zřejmě nepřihlížela, nicméně dané skutečnosti svědčí o tom, že žalovaná neměla (a dlouhodobě nemá, jak uvedla u jednání) dostatek finančních prostředků, proto svou situaci řešila půjčkami nebo krátkodobými úvěry od nebankovních společností. Z vyjádření žalované vyplývá, že žalobkyně neověřovala její měsíční výdaje a pokud soud přihlédne k celkové výši úvěru včetně poplatku za sjednání úvěru a poplatkům za další služby spojené s poskytnutím úvěru, jeví se soudu jako nepravděpodobné, že by žalovaná při svých příjmech a výdajích byla schopna dlužnou částku ve lhůtě jednoho měsíce řádně uhradit. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] kdy žalovaná čerpala úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž datum splatnosti byl [datum]. 6. Žalobkyně nedoložila věrohodné důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou řádně posuzovala její úvěruschopnost. Výpisy z účtu žalované a potvrzení o jejich příjmech a provedená lustrace v registrech nemohou být dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti dotyčné osoby. 7. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Na právní vztah účastníků vyplývající ze smlouvy dopadá ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s ustanovením § 2395 o.z. Jelikož však je žalobkyně zároveň nebankovní poskytovatel finančních služeb, které měly být poskytnuty žalované, coby spotřebiteli, řídí se dále jejich vztah ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). Žalobkyni proto stíhala před uzavřením smluvního vztahu povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem [datum] se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 8. Žalobkyně tak má ze žalovaného nároku právo na vrácení jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, tj. smluvního úroku a poplatků. V daném případě soud přiznal pouze zákonné úroky z prodlení z dlužné částky 9 000 Kč v souladu s ustanovením § 1970 o. z. 9. Vzhledem k výše uvedenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil delší, než je obvyklá třídenní lhůta k plnění, a to s ohledem na sociální a finanční situaci žalované. Soud povolil pravidelné měsíční splátky po 500 Kč, a to po ztrátou výhody splátek do úplného zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 225,20 Kč, což odpovídá poměru jejího úspěchu ve věci, kdy žalobkyně má nárok pouze na 10 % nákladů řízení, přičemž o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b odst. 1 a odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014.