19 C 334/2022-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 20 237 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum] pro odběrné místo na adrese [adresa]. Žalovaná částka představuje dlužnou částku za dodávku elektřiny v období od [datum] do [datum] vyúčtovanou fakturou [číslo] se splatností [datum] znějící na částku 20 137 Kč a poplatky za upomínky vyúčtované fakturou č. [anonymizováno], na částku 100 Kč s datem vystavení dne [datum] a s datem splatnosti dne [datum]. Žalovaný na uvedené faktury ničeho neuhradil. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil a neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaný jako zákazník uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] pro odběrné místo na adrese [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo]. Žalobce následně žalovanému vyúčtoval dodávku elektřiny v období od [datum] do [datum] fakturou [číslo] se splatností [datum] znějící na částku 20 137 Kč a poplatky za upomínky vyúčtované fakturou č. [anonymizováno], na částku 100 Kč s datem splatnosti dne [datum]. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný řádně a včas zaplatil žalobci uvedenou částku, ani že by nárok žalobce na jejich zaplacení zanikl jinak. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 energetického, dle kterého povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Žalovaný dobrovolně nesplnil svoji povinnost zaplatit cenu za dodanou elektřinu a služby, která pro něho vyplývala z uzavřeného smluvního vztahu, a proto soud důvodné žalobě vyhověl. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci uvedené částky, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 262 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 810 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 237 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. 9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.