21 C 125/2023-37 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 115 022,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno]. Žalovaný byl seznámen s Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů, obchodními podmínkami a Sazebníkem bankovních poplatků. Výše jistiny úvěru činila 180 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 7,90 % v 84 měsíčních splátkách po 3 246,56 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci. Žalovaný však porušil svůj závazek, když neuhradil žádnou splátku za měsíce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok]. Žalobce využil svého práva, dopisem ze dne 14. 8. 2021 odstoupil od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatný ke dni 14. 8. 2021. Žalovaný tak dluží na jistině částku 114 772,90 Kč, dále poplatky ve výši 250 Kč, neuhrazený úrok z jednotlivých anuitních splátek dle Harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 3 076,78 Kč a neuhrazený úrok z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni 30. 11. 2022 na výši 27 128,69 Kč, spolu s úrokem ve výši 7,90 % p.a. z částky 115 022,90 Kč od 1. 22. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 115 022,90 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne 28. 4. 2023 vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 7,90 % p. a. nejpozději do 14. 5. 2025, a to v 84 měsíčních splátkách po 3 246,56 Kč splatných vždy k 14. dni každého měsíce. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, podmínky pro poskytování úvěrů a sazebník. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalobce převedl dne 23. 4. 2018 na účet žalovaného částku 180 000 Kč. Dále bylo zjištěno, jak žalovaný dluh umořoval. Ke dni 9. 6. 2021 činila dlužná jistina částku 114 772,90 Kč. Dopisem ze dne 14. 8. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 770,13 Kč a upozornil ho, že neuhradí-li uvedenou částku, žalobce odstoupí od smlouvy. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit v podobě splátek, avšak svůj závazek nesplnil řádně a včas. Žalobce následně od smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobkyně soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 7,90 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobce proto od smlouvy o úvěru odstoupil a dluh se stal splatným ke dni 14. 8. 2021. Dlužná jistina činí 115 022,90 Kč. Žalovaný se zavázal rovněž k hrazení poplatků. Žalovaný předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a nic takového netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 527,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 602 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 115 022,90 Kč sestávající z částky 5 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 120 Kč ve výši 3 805,20 Kč. 12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.