22 C 393/2022-24 — Okresní soud v Liberci

1. Původní žalobce [právnická osoba], [IČO], se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 30 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva). Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli, a to ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, kdy první splátka byla splatná 30. den od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl dne [datum], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Žalobce se proto po žalovaném domáhá úhrady jistiny ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. V souladu s článkem IV. odst. 2 Smlouvy o úvěru je žalobce oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky ohledně které je žalovaný v prodlení, tj. z částky 20 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Výše smluvní pokuty byla stanovena částkou 58 400 Kč. Nicméně žalobce požaduje po žalovaném smluvní pokutu pouze ve výši poloviny jistiny úvěru, tedy v částce 10 000 Kč. Pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru postoupena společností [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], [IČO], která jej následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobci [příjmení] byla zaslána předžalobní výzva. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13 800 Kč, tj. v celkem částku 33 800 Kč ve 13 splátkách po 2 600 Kč, kdy první splátka byla splatná 30. dne od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Dále bylo zjištěno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že mu byly finanční prostředky poskytnuty. Pro případ prodlení bylo v článku IV. odst. 2 Smlouvy ujednáno, že žalobce je oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z částky ohledně které je dlužník v prodlení. 5. Ze smlouvy o prodeji části závodu uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a společností [právnická osoba], bylo zjištěno, že původní věřitel převedl vlastnické právo k části závodu na společnost [právnická osoba] Součástí převedené části závodu byla i pohledávka za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena společností [právnická osoba], [IČO] na společnost [právnická osoba], [IČO], a následně z této společnosti na společnost žalobce, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky a bylo mu oznámeno postoupení pohledávky. Dle podacího lístku byla písemnost odeslána dne [datum]. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalovanému, který úvěr čerpal v hotovosti. Úvěr měl žalovaný vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak a uložil žalovanému vyčíslenou dlužnou částku žalobci zaplatit. 13. Stejně tak shledal soud za oprávněnou žalobcem požadovanou smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z neuhrazeného zůstatku jistiny úvěru, když ustanovení o této smluvní pokutě je obsaženo přímo ve Smlouvě (článek IV. odst. 2) a její výše není vzhledem k výši poskytnutých prostředků nepřiměřená, nemravná a ani ujednání o nich nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou. 14. Žalobce je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení na základě smluv o postoupení pohledávek a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ 1879, § 1880 odst. 1 o.z.). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 15. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 17. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžité