29 C 196/2023-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 117 413,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce [právnická osoba] došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami ve výši dle smlouvy spolu s úrokem ve výši 16,49 % p.a. a dále poplatky ve výši dle Smlouvy a Sazebníku. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 111 760,33 Kč, úroku z úvěru ve výši 3 552,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 595,42 Kč a poplatku cen ve výši 2 100 Kč. Žalovaný po zesplatnění ničeho nezaplatil. Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného přípisem k tomu, aby svůj závazek uhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Podle této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Úvěr, včetně úroku 16,49 % ročně, který byl připisovaný k jistině úvěru, měl být splácen a splacen celkem 60 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 993 Kč (poslední splátka ve výši 355 Kč), které byly splatné každého 15. dne v měsíci, počínaje [datum]. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit splátky řádně a včas, a proto byl předchůdcem žalobce dopisem ze dne [datum] upozorněn, že ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž součástí byla Příloha [číslo] seznam pohledávek, postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] označeném jako„ poslední výzvy k úhradě dlužné částky“ byl žalovaný předchůdcem žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne [datum] označeném jako„ poslední vázvy k úhradě dlužné částky“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu ve výši 126 659,36 Kč se splatností do [datum]. Dle informačního systému České pošty byla Výzva odeslána dne [datum]. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. 8. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 NOZ věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1880 NOZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 NOZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 9. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Posouzením všech žalobkyní předložených listinných důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. V předmětné věci bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“ či„ o.z.“). Žalovanému byl úvěr poskytnut a žalovaný jej měl vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce (§ 1751 o.z.). Žalovaný tyto předložené listiny nezpochybnil, ani nenamítal, že by se s nimi neseznámil a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal. Žalovaný se ve smlouvě zavázal rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaný žádné námitky nevznesl, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužné poplatky uhradil či dluh jinak zanikl. Jelikož pohledávku žalovaný předchůdci žalobce, ani žalobci na nějž pohledávka za žalovaným přešla platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § [číslo], § 1880 odst. 1 o.z., do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě zcela vyhověl. 13. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaný neprokázal, že dluh splnil řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 26 912,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 697 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 117 413,13 Kč sestávající z částky 5 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 820 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 360 Kč ve výši 3 855,60 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení. 15. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. 16. Lhůtu k plnění stanovil soud