29 C 245/2023-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen bankovním převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Úrok byl sjednán ve výši 0,9 % denně, tj. 7 767,24 Kč. Žalovaný se zavázal tedy uhradit částku 14 767,24 Kč, a to v6 splátkách, kdy 1. splátka ve výši 2.502,13 Kč byla splatná k [datum], 2. splátka ve výši 2.502,13 Kč byla splatná k [datum], 3. splátka ve výši 2.502,13 Kč byla splatná k [datum], 4. splátka ve výši 2.502,13 Kč byla splatná k [datum], 5. splátka ve výši 2.502,13 Kč byla splatná k [datum] a 6. splátka ve výši 2.256,59 Kč byla splatná k [datum]. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jistiny byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové částky. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje přiznat jistinu úvěru 7 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum], která činí celkem 3 375 Kč, avšak žalobkyně z ní požaduje částku 3 500 Kč. Žalobkyně uplatnila také nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] se podává, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžité prostředky ve výši 7 000 Kč na účet č. č. [bankovní účet] a žalovaný se je zavázal v šesti splátkách, kdy poslední byla splatní ke dni [datum]. V případě nesplnění podmínek smlouvy bylo mezi stranami sjednáno, že výše úrokové sazby bude činit 0,9 % z vypůjčené částky denně. Dále byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky s níž je klient v prodlení. K uzavření smlouvy dojde okamžikem odeslání finančních prostředků na účet žalovaného. Z předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru plyne, že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 7 000 Kč. Ze všeobecných podmínek byly zjištěny podmínky čerpání úvěru a pro případ prodlení s úhradou úvěru. 5. Z výpisu Kontomatik ze dne [datum] byly zjištěny pohyby na účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného za období od února 2021 – do dubna 2021, mimo jiné měsíční příjem žalovaného a výše běžných výdajů, přičemž dle zjištěných údajů bylo možno dospět k závěru, že žalovaný může řádně splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi sebou uzavřeli Úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve lhůtě 30 dní od vyplacení. Před poskytnutím úvěru byla řádně přezkoumána úvěruschopnost žalovaného. Součástí smlouvy bylo též ujednání výši úroku 0,9 % denně a o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky úvěru. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud po právní stránce věc posoudil následovně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytnutí úvěru žalovanému přecházelo zkoumání jeho úvěruschopnosti (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“). Povinnost splatit úvěr byla ve smlouvě dále specifikovaná tak, že žalovaný poskytnutou jistinu uhradí ve lhůtě 30 dní. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas, žalobkyni dále náleží nárok na smluvní pokutu (podle § 2048 odst. 1 o. z., § 122 odst. 1 písm. c) z. s. ú.), přičemž žalovaný jako spotřebitel byl na tuto povinnost upozorněn přímo ve smlouvě o úvěru. Ujednání o smluvní pokutě a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou (zneužívající) smluvní podmínkou (srov. § 1813 odst. 1 o. z.) a výše smluvní pokuty odpovídá podmínkám stanoveným v § 122 odst. 2 a odst. 3 z. s. ú. 8. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky za poskytnutý úvěr, případně vyčíslených smluvních pokut, případně jinou skutečnost, na základě které by jeho povinnost zanikla, soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, který je požadován v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t., sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Jednoduchost a typovost podání je zcela zjevná, což nijak nesouvisí se skutečností, že žaloba je podána na předepsaném formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť pro posouzení je rozhodný obsah, nikoliv forma podání. S výjimkou číselných údajů a identifikace žalovaného žalobní tvrzení neobsahují žádná specifika, žaloba je naopak formulována tak, aby v ní byly měněny vždy jen číselné údaje vztahující se k uzavřené smlouvě a výši dluhu. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Podání pro žalobce opakovaná, vydávaná podle stejného schématu, kde jsou zaměňována pouze některá, konkretizovaná skutkově jednoduchá data, jsou co do jejich vyhotovení daleko méně náročná. Odměna a náklady související s těmito úkony jsou proto obecně nižší. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.