29 C 250/2023-16 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 23 638, 01 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce [anonymizována tři slova] a.s, [IČO] s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Předmětnou půjčku spolu s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dne [datum] právní předchůdce žalobce uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postupování pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinnosti ke [datum] O této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně žalovaného písemně informoval. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože jej k tomu vyzývala. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. 4. Z provedeného dokazování zjistil soud níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a učinil závěr o skutkovém stavu věci: 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným podepsána dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se v ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkasní službu 2 700 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Celkově měl žalovaný uhradit částku 27 888 Kč, z toho 15 000 Kč na jistině, 12 888 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru. Strany si sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 6. S předložené Smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobkyní, uzavřené dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne předcházející žalobě včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dále soud aplikoval § 1970 o. z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o. z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v posuzovaném případě právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvy o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující poskytl žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je jako úvěrovaný zavázal vrátit ve sjednaném termínu. Ačkoliv žalovaný finanční prostředky obdržel, dohodnuté splátky řádně a včas nehradil, na výzvy právního předchůdce žalobkyně k úhradě dlužné částky nereagoval a žalobkyni je do dne podání žaloby nevrátil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. 12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou dlužné částky v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení požadovaného žalobcem, které žalobce, částečně, kapitalizoval. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 381 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 929 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 638,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Jednoduchost a typovost podání je zcela zjevná, což nijak nesouvisí se skutečností, že žaloba je podána na předepsaném formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť pro posouzení je rozhodný obsah, nikoliv forma podání. S výjimkou číselných údajů a identifikace žalovaného žalobní tvrzení neobsahují žádná specifika, žaloba je naopak formulována tak, aby v ní byly měněny vždy jen číselné údaje vztahující se k uzavřené smlouvě a výši dluhu. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Podání pro žalobce opakovaná, vydávaná podle stejného schématu, kde jsou zaměňována pouze některá, konkretizovaná skutkově jednoduchá data, jsou co do jejich vyhotovení daleko méně náročná. Odměna a náklady související s těmito úkony jsou proto obecně nižší. 15. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.