17 C 267/2023-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 50 442 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], dále jen původní věřitel, uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen ke dni uzavření smlouvy v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Jelikož žalovaný na svůj dluh plnil pouze částečně, a to částkou 5 450 Kč, požaduje žalobkyně přiznat mimo jistinu úvěru ve výši 23 000 Kč, poplatky ve výši 27 442 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 347,12 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 971,29 Kč, smluvní úrok ve výši 22,62 % ročně z částky 23 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku původního věřitele nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, vycházel přitom z údajů uvedených žalovaným před uzavřením smlouvy v zákaznické kartě, dále z pracovní smlouvy, výplatních pásek žalovaného a z insolvenčního rejstříku. K důkazu žalobkyně předložila zákaznickou kartu klienta. 3. Žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, se k jednání nedostavil a nepožádali ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez jejichho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z označených důkazů. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.) 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že původní věřitel vyhotovil smlouvu o úvěru obsahující závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a závazek žalovaného poskytnutou částku splatit v pravidelných 78 týdenních splátkách spolu s úrokem ve výši 20 147 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a pojištěním ve výši 6 905 Kč. Žalovaný převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti potvrdil podpisem na smlouvě. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že společnosti [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu se žalobkyní, jejímž předmětem byla mimo jiné pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky. 6. Žalobkyně nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. důkaz úvěrovou kartou klienta je pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zcela nedostačující. Žalobkyně nepředložila důkaz o příjmech ani výdajích žalovaného, přičemž se nelze spoléhat pouze na informace získané pouze od žalovaného. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel předal dne [datum] žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný původnímu věřiteli vrátil částku 5 450 Kč. 8. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Dne [datum] původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem [datum] se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 9. Žalobkyně má proto ze žalovaného nároku právo na vrácení zbývající části jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o.z. Je tomu tak proto, že nárok na úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného, avšak žalovaný v době rozhodování soudu není v prodlení s vrácením jistiny. Prodlení s vrácením jistiny se v tomto případě neodvíjí od výzvy věřitele, ale, jak stanovuje § 87 odst. 1 z.s.ú., od doby přiměřené možnostem spotřebitele, tedy nové doby splatnosti dohodnuté účastníky anebo určené soudem (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 10. Vzhledem k výše uvedenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem 19 550 Kč (25 000 Kč – 5 450 Kč). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. v délce tří dnů, protože ze spisu žádné skutečnosti odůvodňující odchýlení od této obecné pariční lhůty nevyplývají. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšný byl převážně žalovaný, kterému však náklady nevznikly, a proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.