22 C 252/2024-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 58 898,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Smlouvy o osobní kreditní kartě č. , hodnota, ze dne , datum, poskytl žalovanému k čerpání úvěr do výše limitu 60 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky osobních kreditních karet, Oznámení a Sazebník. Žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny ve výši 21,90 % p.a., přičemž tuto sazbu bylo možno změnit. Žalovaný byl dále dle obchodních podmínek povinen hradit veškeré poplatky a ceny za bankovní služby dle sazebníku. Žalovaný započal s čerpáním úvěru dne , datum, . Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr měsíční minimální úhradou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě, a to vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Přestože žalovaný čerpal prostřednictvím své kreditní karty úvěr, porušil podmínky Smlouvy a nedodržel své povinnosti hradit úvěr řádně a včas. Žalobce proto od Smlouvy dopisem ze dne 15.1.2024 odstoupil. Výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 29.1.2024 byl žalovaný informován, že nastala úplná splatnost všech závazků. Splatnost pohledávky je ke dni 29.1.2024. Žalovaná částka ve výši 58 898,97 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 2 608,28 Kč (zejm. za upomínání 500 Kč, správa úvěru 30 Kč měsíčně). Dále žalobce požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 21,90 % p. a. z dlužné nesplacené jistiny Úvěru, kdy poslední splátku, jenž se započítala částečně na jistinu, žalovaný uhradil dne 13.11.2023. Žalobce výpůjční úrok kapitalizoval ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne 14.11.2023, do vydání historického výpisu, tj. do 6.3.2024 ve výši 7 264,76 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny Úvěru, kdy obdobně jako u kapitalizovaného výpůjčního úroku vychází z Historického výpisu. Tento do dne vyhotovení Historického výpisu činil 1 191,80 Kč, při jeho výpočtu byly reflektovány splatnosti jednotlivých splátek dle smlouvy. Žalovanému byla dne 20.3.2024 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 27.3.2024.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě ve výši úvěrového limitu 60 000 Kč čerpaného prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se v čl. 4 smlouvy zavázal hradit poskytnuté finanční prostředky, tedy čerpanou jistinu v měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dni v měsíci a výše měsíční splátky měla činit 1/20 čerpané jistiny, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě, minimálně ve výši 100 Kč. Dále se žalovaný zavázal podle čl. 5. smlouvy, že bude hradit úrok z úvěru ve výši stanovené v příslušném Oznámení , právnická osoba, o úrokových sazbách, kdy v tomto případě se jednalo o úrok ve výši 21,90 % ročně. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy se zavazuje uhradit dlužník úrok z prodlení, ve výši uvedené rovněž v příslušném oznámení banky o úrokových sazbách. Současně byl žalovaný povinen dle hradit ceny a poplatky za bankovní služby dle Sazebníku. Z historického výpisu z úvěrového účtu a z odstoupení od smlouvy o služební kreditní kartě ze dne 15.1.2024 bylo zjištěno, že žalovaný neplnil podmínky sjednané ve smlouvě a nehradil měsíční splátky řádně a včas, takže došlo k zesplatnění pohledávky. Dlužná částka představuje 58 898,97 Kč což je dlužná jistina a poplatky 2 608,28 Kč.5. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm.d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu.6. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 502 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.8. Podle ustanovení § 503 odst. 1 věta prvá obchodního zákoníku závazek platit úrok je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.9. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského10. V daném případě při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je v plném rozsahu důvodná. Mezi účastníky vzniklý závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku upravujících práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků této smlouvy, tedy zda se jedná či nejedná o podnikatele a vztah vzniklý při jejich podnikatelské činnosti, jak je dáno v ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. V souladu s ustanovením § 273 odst. 1 určili účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky do povolené výše. Naproti tomu byl žalovaný povinen splácet čerpané peněžní prostředky formou minimální splátky spolu s úroky a poplatky. Protože však tuto svou povinnost porušil, peněžní prostředky předchůdci žalobce v pravidelných měsíčních splátkách řádně nesplácel, žalobce v souladu s obchodními podmínkami celý úvěr zesplatnil. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení úvěru neprokázal.11. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 004,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 898,97 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.