ECLI: ECLI:CZ:OSLI:2024:24.C.24.2023.1 Datum: 2024-08-01 Předmět: <nezadán> Ustanovení: ["§ 75 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 146 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 151 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 16 ["smlouva o úvěru""smlouva nájemní"]
Čeho se rozhodnutí týká: Aplikuje: § 75 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb., § 101 (99/1963 Sb.), § 137 (99/1963 Sb.). Klíčová slova: ["smlouva o úvěru", "smlouva nájemní"].
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 4.7.2022 do 31.7.2022, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 21.7.2022 do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1.8.2022 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 967,34 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Následně dne , datum, s žalovaným uzavřela dodatek č. , hodnota, k této smlouvě, na základě kterého byl žalovanému k účtu poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý kontokorentní úvěr nesplácel, ke dni 4.7.2022 byl proto celý úvěr zesplatněn.2. Následně žalobkyně vzala žalobu co do částky 1 112,10 Kč s příslušenstvím zpět, neboť žalovaný tuto částku po podání žaloby uhradil. Soud proto řízení usnesením č.j. 24 C 24/2023 – 93 ze dne 5.4.2024 v rozsahu zpětvzetí zastavil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. , hodnota, .5. Z dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal kontokorent splácet společně s ročními úroky ve výši 18,90 %.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla informace o věřiteli a o poskytovaném úvěru.7. Z přehledu čerpání bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal v období od 12.7.2021 do 30.4.2022, a to až do výše 20 000 Kč.8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 11.7.2021 do 10.8.2022 bylo zjištěno, že žalovaný sjednaný kontokorent čerpal.9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 15.8.2022 do 21.2.2024 bylo zjištěno, že žalovaný dne 14.11.2022 uhradil částku 1 112,10 Kč.10. Z výzvy ze dne 11.7.2022 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní uvedeného dne vyzýván k úhradě dlužného kontokorentu ve výši 20 967,34 Kč.11. Z úvěrové zprávy ze dne 8.5.2019 bylo zjištěno, že žalovaný k uvedenému dni splácel hypoteční úvěr s měsíční splátkou 5 188 Kč.12. Z podmínek pro kontokorent účinných od 12.5.2018, z podmínek pro kontokorent účinných od 21.4.2022, z obchodních podmínek účinných od 11.9.2015 a z obchodních podmínek účinných od 12.1.2022 nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti.13. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s úroky vrátit, což však neučinil a nadále činní dlužná jistina poskytnutého úvěru částku 18 887,90 Kč.14. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v rámci doplnění žaloby uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela ohledně příjmů z čistě z tvrzení žalovaného, který v žádosti uvedl příjem 25 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného pak neměla žádné informace, neboť žalovaný žádné informace o výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěrů neuvedl. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).18. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.19. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Informace o výdajích žalovaného neměla žádné, vyjma skutečnosti, že žalovaný splácí hypotéku. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například výplatní pásky, nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit minimálně příjmy ze zaměstnání a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných příjmů a výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.20. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle §
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.