24 C 7/2023-100 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 500 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 753,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 292 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 208 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 19 500 Kč. Žalovaná měla na základě této smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 642 Kč, a to nejpozději do , datum, . Žalovaná však úvěr nesplatila, neuhradila ničeho. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.2. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a nadále se domáhala zaplacení pouze částky 19 500 Kč s úrokem z prodlení z částky 19 500 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 753,82 Kč a nákladů ve výši 39 Kč, což odůvodnila tím, že žalobkyně nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.4. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 4 684 Kč, a to do , datum, . Pro případ prodlení pak byla ujednána rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.6. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že dne , datum, se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodli na změně původně uzavřené smlouvy, a to tak, že výše úvěru je 19 500 Kč, částka k vrácení 22 642 a splatnost , datum, .7. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno právní předchůdkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že žalované byla vyplacena dne , datum, částka 4 000 Kč, dne , datum, částka , právnická osoba, Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč a 1 500 Kč, dne , datum, částka , právnická osoba, Kč, dne , datum, částka , právnická osoba, Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 6 000 Kč, celkem tedy bylo vyplaceno 19 500 Kč.8. Z upomínek ze dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla o zaplacení nesplaceného úvěru právní předchůdkyní žalobkyně upomínána.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení s prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , ve spojení s poštovním podacím archem, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 23 364 Kč.12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , ve spojení s poštovním podacím archem, bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzývána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.13. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná byla informována předání vymáhání pohledávky advokátní kanceláři.14. Z ostatních důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.15. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 19 500 Kč a žalovaná se zavázala do , datum, právní předchůdkyni žalované vrátit částku 22 642 Kč. Pro případ prodlení pak byla ujednána rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalovaná úvěr nesplatila, a to ani částečně.16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.17. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.21. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně k písemné výzvě soudu, aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovanou byl řádně posoudila úvěruschopnost žalované, sdělila, že žádnými důkazy nedisponuje. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto při jednání nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je třeba plnil důkazní povinnost, včetně následků, které s sebou pasivita žalobkyně případně ponese. Protože ve spisu nebyly založeny žádné důkazy o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se úvěruschopnost žalované nezkoumala. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).22. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil