29 C 278/2023-12 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se v návrhu podaném u soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit ji částku 15 381,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z žalované částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 15 381,20 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Po tom, co se žalovaná registrovala na webových stránkách [webová adresa] zaslala předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet ji byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, na základě které žalovaná čerpala 15 381,20 Kč se splatností dne [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaná požádala předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč (prokázáno listinou označenou„ loan application info“). Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr, úroky z úvěru ve výši 0,4026 % denně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této smlouvy připsány na její bankovní účet. Celková splatná částka činila 17 959,74 Kč. Dále byl sjednán poplatek z prodlení ve výši 250 Kč jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s vaším prodlením s jakoukoli minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Ke dni [datum] činila celková dlužná částka 15 381,20 Kč. Dlužná částka sestávala z poskytnuté částky 10 000 Kč, úroku ve výši 4 631,20 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 3 x 250 Kč (prokázáno fakturou s variabilním symbolem [číslo]). Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o opakovaném postoupení pohledávek, kterou byl na žalobkyni postoupen soubor pohledávky včetně pohledávky za žalovanou, jež je předmětem tohoto řízení (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek). Změna věřitele byla žalovanému oznámena (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. 8. Dle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, která úvěr čerpala prostřednictvím bezhotovostní platby. Úvěr měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 0,4026 % denně do [datum]. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky do doby splatnosti nevrátila. V souvislosti s prodlením žalované vynaložila předchůdkyně žalobkyně náklady, které se žalovaná zavázala uhradit ve výši 250 Kč za každou neuhrazenou splátku. Žalovaná předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení a je tedy aktivně legitimován k podání žaloby (§ [číslo], § 1880 odst. 1 o.z.). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu smlouvy o úvěru za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 10. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, a věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 381,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jelikož v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tedy řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. 13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.