92 C 21/2024-119 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 65 676,16 Kč, úrok z prodlení z částky 1 991,06 Kč od 16.11.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok z prodlení z částky 63 035,10 Kč od 16.11.2022 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 98,07 Kč od 16.6.2022 do 15.11.2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 103,61 Kč od 16.7.2022 do 15.11.2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 75,18 Kč od 16.8.2022 do 15.11.2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 49,82 Kč od 16.9.2022 do 15.11.2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 25,30 Kč od 16.10.2022 do 15.11.2022 a částku 1 000,25 Kč.2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 1.5.2019 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na spotřebitelské zboží a dále revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce minimálně 10 000 Kč. Dohodou o změně výše úvěrového rámce ze dne 4.12.2020 pak byl úvěrový rámec navyšován. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, když neuhradil splátky splatné dne 15.6.2022, 15.7.2022, 15.8.2022, 15.9.2022 a 15.10.2022. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný dopisem ze ne 26.10.2022 vyrozuměn. Žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil, na neuhrazených splátkách dluží částku 10 002,48 Kč ( z toho 4 003,26 Kč na jistinu), na jistině zesplatněné části úvěru dluží částku 55 023,68 Kč, na poplatcích za odeslání upomínky dluží 450 Kč a 200 Kč, na kapitalizovaných úrocích částku 351,98 Kč a na smluvní pokutě částku 1 000,25 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bulharska. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 26 téhož nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. Žalovaný měl dle tvrzení žalobkyně v době podání žaloby , Adresa zainteresované osoby 0/0, , žalovaný se řízení před tímto soudem účastnil, soudní písemnosti osobně převzal, mezinárodní nepříslušnost zdejšího soudu nenamítal. Ve smyslu výše uvedených článků tak má zdejší soud pravomoc ve věci rozhodovat.5. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že dne 1.5.2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr na koupi zboží ve výši 17 526 Kč a dále poskytnou úvěrový rámec s minimální výši 10 000 Kč. Dohodou o změně úvěrového rámce ke smlouvě č. , číslo, ze dne 4.12.2020 byl úvěrový rámec navýšen na částku 45 000 Kč a dohodou o změně úvěrového rámce ke smlouvě č. , číslo, ze dne 29.10.2021 byl úvěrový rámec navýšen na částku 60 000 Kč.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o parametrech úvěru.7. Ze sazebníku k úvěrovým podmínkám bylo zjištěno, že žalobkyně si za odeslání upomínky účtovala částku 150 Kč a za odeslání oznámení o odstoupení od smlouvy nebo za oznámení okamžité splatnosti jistiny úvěru si účtovala částku 200 Kč.8. Z historie úvěru, ve spojení s výpisy z úvěrového účtu ke smlouvě č. , číslo, a z výpisu z účti č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr se sjednaným rámcem ve výši 30 000 Kč, následně navýšeným na 45 000 Kč a následně navýšeným na 60 000 Kč. Ke dni 5.7.2022 načerpal celkem částku 59 026,94 Kč.9. Z dopisu ze dne 26.6.2022, z dopisu ze dne 26.7.2022 a z dopisu ze dne 25.8.2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upozorněn na skutečnost, že neuhradil splátky ze smlouvy č. , číslo, .10. Z dopisu ze dne 26.10.2022 ve spojení s obálkou zásilky bylo zjištěno, že žalovanému bylo žalobkyní oznámeno, že v důsledku prodlení se splácením úvěru došlo k zesplatnění úvěru č. , číslo, .11. Z úvěrových podmínek nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti.12. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 60 000 Kč, přičemž žalovaný vyčerpal celkem částku 59 026,94 Kč, kterou žalobkyni nevrátil.13. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.14. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani přes výzvu nepředložila důkaz o tom, že by řádně prověřila jakékoli příjmy a výdaje žalovaného. Z provedených důkazů přitom nebylo zjištěno, že by žalobkyně vůbec disponovala informacemi o příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně obecně tvrdila, že vycházela ze statistických dat a z výše životního minima, to jsou však údaje čistě hypotetické, které vůbec nemusí odpovídat realitě. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozho