12 C 187/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému celkem , částka, v platbách , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . K uvedenému došlo po jednání původního věřitele a žalovaného o uzavření smlouvy, jež žalobkyně není schopna doložit. Žalovaný se tedy bez spravedlivého důvodu na úkor předchůdkyně žalobkyně obohatil, je proto povinna obohacení vydat. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Následně byla pohledávka za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Žalovaný bezdůvodné obohacení i přes výzvu k plnění odeslanou dne , datum, žalobci nevydal.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, poskytla žalovanému celkem , částka, v platbách , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (prokázáno potvrzeními o provedení plateb). Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Následně byla pohledávka za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne , datum, (prokázáno výzvou k plnění ze dne , datum, ).5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená.6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně zaslala bez právního důvodu bezhotovostním převodem na účet žalovaného celkem částku , částka, . Žalovaný byl proto vyzván k vrácení mu zaslané částky dopisem ze dne , datum, , na výzvu však nijak nereagoval a ničeho nevrátil. Žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována, neboť na ní byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek s ustanovením § 1879 o. z. Žalovaný v řízení nesporoval poskytnutí finančních prostředků a netvrdil ani neprokázal, že by bezdůvodné obohacení žalobkyni či její předchůdkyni vydala, či že by nárok žalobkyně zanikl na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu bezdůvodného obohacení za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.7. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení a z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t., ve znění do , datum, , a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ve znění od , datum, , včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.