16 C 119/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, částku 5 000 Kč a dne , datum, částku 7 000 Kč, a to prostřednictvím plateb z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . K uvedenému došlo po jednání původního věřitele a žalované o uzavření smlouvy, jež žalobkyně není schopna doložit. Žalovaný se tedy bez spravedlivého důvodu na úkor předchůdkyně žalobkyně obohatil. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na přechodného věřitele, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný bezdůvodné obohacení i přes výzvu k plnění odeslanou dne 7. 9. 2024 žalobci nevrátil.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.4. Soud má za zjištěné, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, poskytla žalovanému převodem na bankovní účet , č. účtu, dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, částku 5 000 Kč a dne , datum, částku 7 000 Kč, přičemž se jedná o bankovní účet žalovaného (prokázáno sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (prokázáno dopisem ze dne 7. 9. 2024). Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 7. 9. 2024 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 7. 9. 2024 včetně podacího lístku).5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená.6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vznikl nárok na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně zaslala bez právního důvodu bezhotovostním převodem na účet žalovaného celkem částku 12 000 Kč. Žalovaný byl proto vyzván k vrácení mu zaslané částky dopisem ze dne 7. 9. 2024, na výzvu však nijak nereagoval a ničeho nevrátil. Žalobkyně je k podání žaloby aktivně legitimována, neboť na ní byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek s ustanovením § 1879 o. z. Žalovaný v řízení nesporoval poskytnutí finančních prostředků a netvrdil ani neprokázal, že by bezdůvodné obohacení žalobkyni či její předchůdkyni vydal, či že by nárok žalobkyně zanikl na základě jiné skutečnosti7. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Protože v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobkyni bezdůvodné obohacení vydal, že by nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl, ani že by zanikl na základě jiné právní skutečnosti, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. ve znění do 31. 12. 2024, a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ve znění od 1. 1. 2025, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.10. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.