16 C 231/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 21 384,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 384,76 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo , adresa, , EAN kód , Anonymizováno, . Předmětem Smlouvy byl závazek žalobkyně dodával žalovanému elektřinu a distribuční služby a žalovaný se zavázal řádně a včas hradit zálohy a případné nedoplatky. Žalobkyně vyúčtovala dodávku elektřiny za období od , datum, do , datum, , fakturou č. , hodnota, , se splatností 25. 7. 2024, v níž vyčíslila nedoplatek ve výši 21 384,76 Kč. Který žalovaný neuhradil.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že v případě že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k postupu soudu nevyjádřil. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobkyně jako obchodník a žalovaný jako zákazník dále uzavřeli dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, pro odběrné místo , adresa, , EAN kód , Anonymizováno, (důkaz: smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, ). Fakturou č. , hodnota, žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek za dodanou elektřinu za období od , datum, do , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, 2024ve výši 21 384,76 Kč, který byl splatný dne 25. 7. 2024 (důkaz: faktura č. , hodnota, ).5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dle kterého povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.6. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobkyně tedy žalovanému dodávala elektřinu a související služby. Žalobkyně své povinnosti splnila, neboť žalovanému energie dodávala a jejich dodávku řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by nedoplatky, které jí v souvislosti s dodávkou obou komodit vznikly, uhradil, že jeho povinnost k úhradě vymáhané částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Cena elektřiny byla vyúčtována v souladu s ceníkem.7. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci fakturou vyúčtovanou dodanou elektřinu a související poplatky, ani že tento nárok žalobkyně jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobkyni přiznal jejich náhradu. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení 2 671 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 856 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 400 Kč [§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění], náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění] a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).10. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobkyně a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem.