12 C 391/2025-65 – Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce, a to dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaný po dobu trvání úvěru čerpal celkem finanční prostředky ve výši , částka, s tím, že před podáním žaloby uhradil dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem tedy uhradil , částka, , což si žalobce započítal na jistinu a příslušenství. Žalobce požaduje zaplacení celkové částky , částka, , což představuje jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za službu Presto ve výši , částka, .2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřil k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne , datum, , na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, kdy z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena celková částka , částka, . Na tuto částku žalovaný zaplatil , částka, . Úvěr měl být splacen v pravidelných splátkách po , částka, denně, kdy první splátka měla být , datum, a poslední dne , datum, . Výše zápůjční úrokové sazby byla pevně sjednána na 0,933 % denně, což je 340,5 % ročně a RPSN bylo sjednáno na 1430,82 % ročně. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Pokud jde o sjednané příslušenství, v této části je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.5. Soud se zabýval tím, že žalobce (původně , Jméno žalobkyně B, ., nyní Credivo , Jméno žalobkyně A, . – IČO: , IČO žalobkyně A, ) zkoumal úvěruschopnost žalovaného a za tímto účelem vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení. Žalobce soudu sdělil, že řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nicméně z doložených listinných důkazů tato skutečnost nevyplývá. Žalobce řádně neověřil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce vůbec nezjišťoval, zda má žalovaný stálý příjem z pracovního poměru (spokojil se pouze s výpisy z účtu, kde je zřejmé, že žalovaný nemá stálý měsíční příjem ze zaměstnání, naopak z účtu vyplývá, že žalovaný má prakticky denní výdaje spojené se sázením – tipsport.cz atd..). Žalobce vůbec neověřoval výdajovou stránku žalovaného a pouze z obecných registrů vyhodnotil jeho úvěruschopnost, což je nedostatečné.6. Z dopisů žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky.7. Nejsou pravdivá tvrzení žalobkyně, že u žalovaného byl zjištěn čistý měsíční příjem , částka, , toto nebylo ničím doloženo, soud má za to, že žalobkyně nemohla dojít k závěru o bezproblémovém splácení úvěru. Dále žalobkyně tvrdí, že ověřila žalovaného v konkrétních registrech, nicméně dané tvrzení ničím nedoložila.8. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle ustanovení § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě žalované poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Smlouva byla s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava ze zákona o spotřebitelském úvěru.13. Na základě výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však k dotazu soudu, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uvedla, že úvěruschopnost posuzovala na základě dokladů o příjmu, výpisů z databází NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobkyně však k ověření majetkových poměrů žalovaného doložila pouze doklady o příjmech. Žalobkyně však nedoložila, že ověřila výši výdajů žalovaného, a to ani po poučení dle § 118a odst. 1 a o. s. ř. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).14. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými výpisy z účtu žalovaného ohledně jeho příjmů, kdy z těchto výpisů jasně vyplývá, že žalovaný nemá zajištěn žádný stálý příjem na základě pracovního či obdobného poměru. Žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalovaného. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například pracovní smlouvu, případně nájemní smlouvu a inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z. s. ú., když zcela rezignovala na prověření výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.15. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitel