16 C 199/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit částku 44 593,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., Smlouvu o úvěru ke služební kreditní kartě, reg. č. , hodnota, . Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat prostředky dle svého určení prostřednictvím kreditní karty vydané , datum, a byly s ní prováděny platební transakce na účtu žalované č. , č. účtu, , až do výše poskytnutého úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet pravidelnou měsíční splátkou stanovenou ve smlouvě, a to ve výši 1/10 vyčerpané jistiny, kdy o konkrétní výši splátky byla informována v periodickém výpisu ke kartovému účtu zasílaným každý měsíc na adresu žalované. Úroková sazba úvěru ke kreditním kartám činila 18,90 % p.a, a byla neměnná. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, a dostala se do prodlení s úhradou splatných závazků. Právní předchůdce žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, od smlouvy odstoupil, a to ve smyslu Smluvních podmínek. Dne , datum, pak byl žalované vystaven a zaslán zesplatňující výpis z účtu. Ke dni 12. 3. 2007 pak byly vyčísleny dlužné částky, a to 42 293,20 na jistině, dlužný úrok z úvěru kapitalizovaný za období od 22. 10. 2004 do 12. 3. 2007 ve výši 9 875,45 Kč, a úrok z prodlení ve výši 3 485,96 Kč. Dále byly podle smluvních podmínek vyčísleny také dlužné poplatky ve výši 2 300 Kč. Původní věřitel pak vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek dopisem ze dne 23. 8. 2006. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou ze dne 12. 12. 2011. Žalobkyně pak po postoupení pohledávky vyčíslila ke dni 12. 3. 2025 dluh žalované, a to částkou jistiny ve výši 42 293,20 Kč, poplatků ve výši 2 300 Kč, řádného úroku z úvěru 155 866,09 Kč, a zákonného úroku z prodlení 74 465,35 Kč. Žalované pak byla dne 14.2.2025 zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněným nárokům nebylo zjištěno.3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně s postupem souhlasila, žalovaná se k postupu soudu nevyjádřila. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.4. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovanou, podle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“). Na základě této smlouvy se úvěrující, tedy předchůdce žalobce, zavázal, že úvěrovanému, tedy žalované, poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, v daném případě úvěrový limit na kreditní kartu k bankovnímu účtu, a úvěrovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná čerpal a zjevně spotřeboval poskytnuté finanční prostředky, ovšem již bez toho, aby tyto vrátila, čímž porušila jak příslušné ustanovení tehdejšího obchodního zákoníku, tak i obsah a podstatu mezi stranami uzavřené smlouvy – totiž půjčené finanční prostředky dohodnutým způsobem vrátit. Úrok z prodlení požadovaný žalobou nachází oporu konkrétně v ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v ust. § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879, § 1880 odst. 1 občanského zákoníku).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 688 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 784 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, a podání žaloby dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 700 Kč [§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 dále jen AT, dále 3 režijní paušály po 100 Kč , [§ 14b odst. 5 AT], a dále 21% DPH z nákladů právního zastoupení bez soudního poplatku, kdy právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.