92 C 54/2025-85 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Za období od , datum, do , datum, odebral žalovaný elektřinu v objemu 1,287 MWh, která mu byla vyúčtována fakturou č. , hodnota, , znějící na částku , částka, , s tím, že za dodanou elektřinu vznikl po započtení zaplacených záloh nedoplatek ve výši , částka, . Předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které ke dni , datum, přešla uvedená pohledávka na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku za odebranou elektřinu dosud neuhradil.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný., právnická osoba, řízení jde o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství Polské republiky a České republiky v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU.5. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, s tím, že pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Žalovaný má dle svého sdělení při doručování žaloby bydliště na adrese Dzialoszyn 110, 59-916 Bogatynia, Polsko, služba spočívající v dodávce elektřiny však byla poskytována na adrese , adresa, , tedy na území České republiky, čímž je založena pravomoc zdejšího soudu.6. Rozhodné právo bylo určeno podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“). Podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Řím I aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená Aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje. Podle čl. 6 odst. 4 písm. a) Nařízení Řím I se však odstavec 1 nepoužije v případě, že jde o smlouvu o poskytování služeb, mají-li být služby spotřebiteli poskytnuty výlučně v zemni odlišné od země jeho obvyklého bydliště. V posuzovaném případě byla služba spočívající v dodávce elektřiny poskytována výlučně na území České republiky, rozhodné právo je tak právo české.7. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu.8. Protože věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se zmíněným postupem souhlasila již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto je jeho souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení předpokládán.9. Soud učinil následující skutkový závěr. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit cenu dle ceníku předchůdkyně žalobkyně. Elektřina v objemu 1,287 MWh odebraná v období od , datum, do , datum, byla žalovanému vyúčtována fakturou č. , hodnota, , znějící na částku , částka, , s tím, že za odebranou elektřinu vznikl po započtení zaplacených záloh nedoplatek ve výši , částka, , který žalovaný dosud neuhradil. Smlouvou ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, .10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Z uzavřené smlouvy tak byl žalovaný povinen za dodanou elektřinu a za související služby hradit ujednanou cenu. Předchůdkyně žalobkyně elektřinu do smluveného odběrného místa dodala a řádně ji vyúčtovala, žalovaný zůstal pasivní a netvrdil ani neprokázal, že by vzniklý nedoplatek za dodanou elektřinu uhradil. Žalovaný, který se dostal do prodlení, je dále povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Smlouvou o postoupení pohledávek tak došlo k postoupení žalovaných pohledávek za žalovaný, na žalobkyni.13. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v celém rozsahu.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Odměna činí za úkony učiněné do , datum, (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva) , částka, za každý úkon a za úkony učiněné od , datum, (podání žaloby) , částka, za každý úkon, dohromady tedy , částka, . Za tři úkony pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 3 x , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).