1 C 21/2021-30 — Okresní soud v Lounech

1. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 1. února 2021 vyzval soud účastníky, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 2. 2021. Usnesení bylo žalobkyni doručeno do datové schránky jejího právního zástupce dne 9. 2. 2021 a žalobkyně již v podané žalobě vyjádřila svůj souhlas s tímto postupem. Žalovanému bylo usnesení doručeno uložením současně s žalobou dne 22. 2. 2021 na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nijak nevyjádřil. Soud proto ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, avšak nepřihlásil se do evidence poplatníků televizního poplatku. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala písemně, aby ve lhůtě 30 dnů oznámil žalobkyni písemným čestným prohlášením, že není držitelem televizního přijímače. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a žalobkyně žalovaného zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky počínaje měsícem srpnem 2019 O těchto skutečnostech žalobkyně žalovaného písemně informovala. Žalovaný ani poté nedostál své zákonné poplatkové povinnosti a televizní poplatky nehradil. Nezaplatil televizní poplatky za měsíce září 2019 – leden 2020 2019 v částce 135 Kč měsíčně; celkem na nezaplacených předpisech poplatku za žalobou vymezené období činí její dluh 675 Kč. Žalobkyně opakovaně písemně vyzvala žalovaného k úhradě televizních poplatků, ten však svoji povinnost ani poté nesplnil, a proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem k soudu. Žalobkyně také požaduje úrok z prodlení, který kapitalizovala k datu 15. 10. 2020 počítaný od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, a takto kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši specifikovala částkou 60,29 Kč. 4. Z důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že žalobkyně dopisem ze dne 27. 5. 2019 vyzvala žalovaného k vyplnění odpovědního formuláře s tím, aby se jako odběratel elektrické energie na adrese [adresa žalovaného], přihlásil jako plátce televizních poplatků, má-li v domácnosti televizor, ale poplatek neplatí, popř., aby sdělil a čestným prohlášením písemně stvrdil ve lhůtě 30 dnů od obdržení dopisu, že poplatky hradí na jiné adrese, pod jiným jménem, nebo je v její domácnosti platí jiná osoba. Pro případ, že televizor nevlastní či neužívá, byl vyzván, aby nejpozději do 30 dnů od obdržení dopisu zaslal žalobkyni vyplněné čestné prohlášení připojené v příloze. Byl současně upozorněn na to, že pokud na výzvu nebude popsaným způsobem reagovat, bude dle zákona za poplatníka televizního poplatku považován a bude zařazen do evidence poplatníků s povinností televizní poplatek platit. Výzva byla, dle připojené dodejky, zaslána doporučeně na adresu žalovaného [adresa žalovaného] uvedenou v evidenci obyvatel jako adresa bydliště žalovaného. Z dopisu žalobkyně ze dne 28. 8. 2019 vyplynulo zjištění, že žalovaný na tuto výzvu nereagoval a byl proto žalobkyní zařazen do evidence plátců televizního poplatku. Žalobkyně žalovanému současně v tomto dopise sdělila variabilní symbol pro platby televizního poplatku [číslo], oznámila výši poplatku v částce 135 Kč měsíčně a upozornila žalovaného, že první platbu je třeba uhradit do 15. 9. 2019 O placení televizních poplatků byl žalovaný následně upomenut prostřednictvím služby [jméno] České pošty a.s. dopisem ze dne 15. 3. 2020 zaslaným dle připojené doručenky na adresu bydliště žalovaného uvedenou v evidenci obyvatel a upomínkou ze dne 28. 8. 2019. Žalovaný byl upozorněn na to, že nedojde-li k zaplacení ve stanovené lhůtě, uplatní žalobkyně svůj nárok u soudu v nalézacím řízení a následně řízení exekučním. 5. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud podle práva a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je uplatněn po právu. Podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Ust. § 6 tohoto zákona stanoví měsíční výši televizního poplatku, která se s příslušnými změnami tohoto zákona mění. V době, kdy vznikl dluh žalovaného, činil tento poplatek 135 Kč měsíčně. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku za příslušné měsíce, za které je vymáhána, uhradil; proti uplatněnému nároku nevznesl žádných námitek ani k výzvě soudu. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a žalobě vyhověl, pokud se týká jistiny i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy kapitalizovaného úroku z prodlení, který je stanoven podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek a náklady za právní zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a paušální náhrady hotových výdajů dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč. Tato paušální náhrada byla přiznána v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13, když na tuto paušální náhradu hotových výdajů by měl nárok i účastník, nezastoupený advokátem. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za právní zastoupení, spočívající v odměně za zastoupení žalobkyně advokátem. Soud přihlédl ke skutečnosti, že dne 24. 7. 2013 byl vydán nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, který se zabývá„ účelností nákladů řízení při zastoupení České televize v soudních řízeních, upínajících se k určení povinnosti uhradit televizní poplatek“. Ústavní soud ČR poukázal na svoji judikaturu, podle níž je-li stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud pak ve vztahu k České televizi uvedl, že se ztotožňuje se závěrem, obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje, což plyne z výroční zprávy o hospodaření České televize z roku 2011, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.