11 C 174/2021-49 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 981 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 8. 2020 prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě dne 23. 8. 2020, který měl být splacen včetně poplatku za poskytnutí ve výši 99 Kč nejpozději do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si následně prodloužil splatnost o 30 dnů. Žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru, zda žalovaný má úvěry u jiných společností a zda tyto platí. Žalobkyně prověřuje spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 2 999 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 98 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 297 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 90 Kč, úrok z prodlení ve výši 39,59 Kč od 29. 3. 2021 do 11. 5. 2021 a dále do zaplacení. 2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný se nedostavil ani se neomluvil. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru ze dne 23. 8. 2020, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník, opis výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedení platby, výpis čerpání, splátek a úhrad a výzvu k úhradě ze dne 26. 2. 2021 včetně podacího lístku, ze kterých lze učinit skutkový závěr, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč a datem splatnosti 22. 9. 2020 a žalovaný se zavázal tento úvěr za sjednaných podmínek vrátit. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedení platby a zprávy [právnická osoba] ze dne 20. 10. 2021 kterou soud vyžádal, byla dne 24. 8. 2020 zaslána na účet žalovaného č. [bankovní účet] částka 3 000 Kč. Žalovaný uhradil 1 Kč. Dopisem ze dne 26. 2. 2021 podaným dle podacího archu k poštovní přepravě byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do třiceti dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla výzva podána k poštovní přepravě dne 26. 2. 2021. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 3 000 Kč a uhradil 1 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 2 999 Kč. V řízení nebyl prokázán spor o možnostech žalovaného k vrácení poskytnuté jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po uplynutí třicetidenní lhůty k plnění dle výzvy ze dne 26.2.2021 podané k poštovní přepravě, když dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, třicetidenní lhůta od sepsání výzvy uplynula dne 29.3.2021, do prodlení se žalovaný dostal následujícího dne. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalovanému. Ve zbývající výši žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 75 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 25 %. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 563 Kč, tj. 50 % (75 % – 25 %) z celkových nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), dva režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 126 Kč. Předžalobní upomínku soud posou