12 C 93/2021-38 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 25 440,04 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované dne [datum] částku 15 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 320 Kč, celkem částku 27 320 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku bude splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Poté se žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni 20. 1. 2020 činila na dlužném úvěru částku ve výši 15 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 10 440,04 Kč, celkem 25 440,04 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 20. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne 20. 1. 2020. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 25 440,04 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 450,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným částkou 3 939,17 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 23. 4. 2020, ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování, a to smlouvou o úvěru ze dne 28. 8. 2017, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, výzvou k plnění podle §142 o. s. ř. ze dne 23. 4. 2020 včetně podacího lístku. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Z provedených důkazů pak bylo zjištěno a prokázáno, že dne [datum] na základě žádosti žalované o úvěr, jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit též souhrnný poplatek ve výši 12 320 Kč, celkovou částku 27 320 Kč, kterou bude splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost pak byla žalované oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Dále bylo prokázáno, že žalované byla zaslána předžalobní výzva dle § 142 o. s. ř. ze dne 23. 4. 2020. 6. Výše zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byl pak ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. sjednán úrok se sazbou 29 % ročně. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak právní předchůdce žalobkyně předal žalované částku 15 000 Kč, částka 12 320 Kč byla sjednána jako souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná úvěr bude splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč. Žalovaná naposledy uhradila splátku dne, zbývá nezaplacena na dlužném úvěru částka ve výši 15 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 10 440,04 Kč, celkem 25 440,04 Kč. Nebylo prokázáno, že by tuto žalovaná uhradila a soud proto dospěl k závěru, že v tomto směru je nárok žalobkyně důvodný. 7. Dospěl k závěru, že je důvodný též nárok ohledně požadovaného příslušenství, tedy smluvních úroků a úroků z prodlení, když výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 470 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 018 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 440,04 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).