14 C 190/2021 — Okresní soud v Lounech

1. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 3. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 737 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl dne [datum] převezen příslušníky PČR k odbornému lékařskému vyšetření, které bylo spojeno s odběrem krve za účelem zjištění přítomnosti jiných návykových látek než alkoholu v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že řídil motorové vozidlo pod jejich vlivem. Za tímto účelem byl služebním vozidlem žalobce dopraven do [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba], kde bylo provedeno klinické vyšetření a odběr krve žalovaného. Převod do zdravotnického zařízení si vyžádal jízdu služebního vozidla PČR, [registrační značka], když toto služební vozidlo najelo celkem 3 km a vyčíslení nákladů bylo provedeno dle příslušných právních předpisů v částce 20 Kč. Příslušná nemocnice vystavila dne [datum] fakturu číslo: [číslo] na částku 717,60 Kč, když žalobkyně zdůraznila, že u žalovaného byla skutečně prokázána přítomnosti návykových látek v organismu a v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 65/2017 požaduje náhradu v částce odpovídající částce žalované. Částka ve výši 200 Kč je požadována jako paušální náhrada nákladů řízení za situace, kdy účastník nebyl v řízení zastoupen zástupcem. 4. Z listin založených ve spise má soud za prokázané, že dne [datum] podala žalobkyně žádost o vyšetření osoby - žalovaného ve zdravotnickém zařízení [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] když součástí žádosti byl požadovaný zdravotnický výkon, a to odběr žilní krve osoby při podezření z požití nebo podání návykové, psychotropní či jiné látky. Z protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření má soud za prokázané, že dne [datum] byla [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] proveden odběr krve žalovaného a byla zjištěna přítomnost toxikologických látek. Následně soud provedl důkaz výše specifikovaným daňovým dokladem, když soud má za prokázané, že tyto listinné důkazy jsou zcela v souladu s tvrzeními žalobce v žalobě. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě předmětné částky. Současně má soud za prokázané, a to výpisem z účtu, že předmětná výše uvedená částka byla řádně uvedenému nemocničnímu zařízení uhrazena. 5. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť bylo prokázáno, že žalovaný se podrobil odběru krve v [nemocnice] s poliklinikou [právnická osoba] v důsledku silniční kontroly Policie ČR ze dne [datum] s pozitivním výsledkem na metamfetamin a amfetamin. Žalobkyně tak následně postupovala řádně pokud zajistila odběr krve žalovaného a následně i toxikologické vyšetření nemocničním řařízení. Podle ustanovení § 24 odst. 5 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, toxikologické vyšetření hradí poskytovali zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal, avšak prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření. V tomto případě bylo prokázáno, že odběr krve žalovaného byl důvodný a současně bylo prokázáno, že žalobkyně předmětnou částku řádně uhradila. V souladu s výše uvedenými skutečnostmi tak má žalobkyně právo na úhradu žalované částky od žalované. 6. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení od 15.2.2020 do zaplacení, ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč představující paušální náhradu za dva úkony po 100 Kč v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR číslo 254/2015 Sb., a to § 151 odst. 3 této vyhlášky. 8. V souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je žalobkyně osvobozena od zaplacení soudního poplatku, který v tomto případě činí 1 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému, který neměl ve věci úspěch, zaplatit tuto částku státu – České republice, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.