9 C 256/2021-30 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný se společností [právnická osoba] na základě jeho žádosti uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr ve výši 4 900 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 735 Kč do 12. 8. 2016. Žalovaný však na svůj závazek do doby splatnosti ani později neuhradil ani část a zůstal tak v prodlení se zaplacením celé úvěrové částky. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na současnou žalobkyni, kdy celkový dluh žalovaného činil 4 900 Kč na jistině, 735 Kč na kapitalizovaném úroku, 773,77 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a částku 1 100 Kč na administrativní poplatky. Žalovaný pak ani po oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě ze dne [datum] svůj závazek neuhradil ani zčásti. Žalobkyně se tak se svým nárokem obrátila k soudu. 3. Žalovaný v průběhu řízení zůstal nečinný a tudíž soudu nedodal žádné vyjádření k žalobě a nevznesl proti žalovaným nárokům žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud dostatečně za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., jejímž předmětem byla částka 4 900 Kč, kterou se žalovaný zavázal řádně a včas vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 735 Kč do splatnosti úvěru tj. do 12. 8. 2016. Soud má dále za prokázáno, že požadovaný úvěr byl žalovanému řádně vyplacen a že žalovaný na svůj závazek nic neuhradil. Jednotlivé položky požadovaného plnění pak má soud za prokázány ze samotné úvěrové smlouvy, která obsahuje konkrétní jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích. Uvedené vyplývá jednak z tvrzení žalobkyně, která jsou podložena příslušnými důkazy a pak zejména z absence vyjádření žalovaného, který byl v řízení nečinný a proti nárokům žalobkyně nevznesl žádné námitky. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně tak došlo k uzavření smluvního vztahu dle § 2395 a následující občanského zákoníku a podle zákona č. 145/2010 Sb., přičemž postoupením pohledávky, ze které má soud za prokázáno z provedených důkazů, přešla veškerá práva a povinnosti z předchozího poskytovatele na současnou žalobkyni, a tedy přešel i tento právní vztah v celé jeho šíři. Vzhledem ke všemu výše uvedenému pak soud v plném rozsahu vyhověl, neboť skutková tvrzení žalobkyně mají oporu v přiložených důkazech a žalovaný se k celé záležitosti nijak nevyjádřil a ničeho nenamítal. 5. Pokud jde o odůvodnění rozsudku, řídil se soud ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř., kdy v odůvodnění rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobci celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.