1 C 233/2022-47 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14 208 Kč, kterou jí žalovaný dluží na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] na částku 6 000 Kč. Žalobkyně prověřila řádně úvěruschopnost žalovaného a před poskytnutím úvěru posoudila jeho majetkové a osobní poměry, přičemž vycházela z prokázaného příjmu žalovaného 29 409 Kč a měsíčních výdajů na bydlení a energie v částce 11 880 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s poplatkem 6 408 Kč za jeho poskytnutí vrátit nejpozději do 30 dnů. V případě včasného splacení byl žalovaný zavázán vrátit poskytnutou jistinu a poplatek ve výši 1 680 Kč. Ve stanovené lhůtě ani dodatečně dlužnou částku nezaplatil. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč (2x 900 Kč) dle článku 7.2. smlouvy. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 8. 2022, č.j. 1 C 233/2022-43, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2022 byli v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzváni účastníci, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovanému bylo usnesení s žalobou doručeno uložením dne 17. 9. 2022. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil a proti uplatněnému nároku ničeho nenamítl. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, kterou dle potvrzení o provedení tuzemské platby téhož dne vyplatila na účet č. [bankovní účet] uvedený v uzavřené smlouvě. Žalovaný ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr 6 000 Kč nezaplatil, neuhradil ani ve smlouvě sjednaný poplatek za jeho poskytnutí 6 408 Kč a důsledně tomu se žalobkyně domáhá zaplatit dlužnou jistinu včetně sjednaného poplatku a sjednaných nákladů spojených s uplatněním nároků v částce 2 600 Kč dle čl. 7 uzavřené smlouvy a dvou smluvních pokut po 900 Kč v celkové výši 1 800 Kč dle č.l 7.2 smlouvy ze dne [datum]. Soud nároky žalobkyně shledal po právu a uložil žalovanému povinnost k zaplacení uplatněných nároků, když v řízení nebylo prokázáno, že by v mezidobí došlo k jejich zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.