1 C 394/2021-67 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení dlužného pojistného ve výši 1 240 Kč a nákladů za upomínky ve výši 600 Kč, které jí žalovaný dluží na základě uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] o pojištění vozidla [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], [registrační značka] za dobu od 25. 10. 2019 do 31. 1. 2020. 2. Okresní soud v Lounech vydal ve věci platební rozkaz, kterým návrhu v celém rozsahu vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný dne [datum] odpor, v němž uvedl, že předmětné vozidlo nevlastní, s pojišťovnou neuzavřel žádnou smlouvu v roce 2020 a předchozí smlouvu ukončil v roce 2019, resp. tuto neprodloužil, jelikož vstoupil do insolvence. Na vstup do insolvence pojišťovnu upozornil. Má za to, že se žalobkyně mohla s pohledávkami připojit k insolvenčnímu řízení, v němž veškeré přihlášené pohledávky uznal a dva roky splácí. Pojistné od dubna 2019 neplatí, protože auto nevlastní. Má za to, že žalobkyně nárok na zaplacení pohledávky ztratila, když se nepřihlásila do insolvenčního řízení. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila a svojí neúčast řádně omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání řádně doručeno dne [datum] uložením na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel a současně též na adresu [obec a číslo]. Žalovaný se k jednání nedostavil, svoji neúčast nijak neomluvil a o odročení jednání nepožádal. Soud proto ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů založených ve spise, které považoval pro posouzení věci za postačující. 4. Dle ustanovení § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), účinného od 1. 1. 2014, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zák. č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle § 13 odst. 2 zák.č. 168/1999 Sb. má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Podle ustanovení § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 5. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto smlouvou bylo mezi účastníky pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla – autopojištění [typ pojištění] [anonymizována dvě slova] ve vztahu k vozidlu [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], [registrační značka] na dobu neurčitou, v níž se žalobkyně se zavázala krýt sjednaná pojistná rizika a žalovaný se zavázal platit sjednané pojistné. Roční pojistné po slevě činilo 4 630 Kč se splatností pololetní po 2 315 Kč. Z upomínky datované dnem 9.12.2019 soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení pojistného ve výši 2 315 Kč s tím, že nebude-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě, zanikne. Dodejkou z 16.12.2019 bylo prokázáno, že výzva k zaplacení dlužného pojistného s upozorněním na hrozící zánik pojištění v případě nezaplacení dlužné částky, byla žalovanému doručena do vlastních rukou téhož dne. Dopisem ze dne 11.2.2020 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zániku pojištění z důvodu neplacení ke dni 30.1.2020. Z bilance pojistné smlouvy vyplynulo zjištění, že žalovaný řádně uhradil pojistné ve výši 2 315 Kč splatné [datum], avšak neuhradil pojistné za období od 25.10.2019 do 31.1.2020 ve výši 1 240 Kč. Součástí bilance je též předpis nákladů na vymáhání za dvě upomínky po 300 Kč. Celkový dluh žalovaného z pojistné smlouvy z této bilance vyplynul ve výši 1 840 Kč. Dle sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění činí sazba poplatku za upomínku 300 Kč. Z upomínek z 25.11.2019, 11.11.2019, 9.3.2020 a elektronických upomínek soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzýván k dobrovolnému splnění povinností z uzavřené smlouvy. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah – pojistná smlouva uzavřená na dobu neurčitou - a z žádného předloženého důkazu nevyplynulo zjištění, že by došlo k ukončení smluvního vztahu přede dnem [datum]. Soud proto uzavřel, že žalovaný byl na základě smlouvy uzavřené na dobu neurčitou povinen pojištění v předmětném období platit a žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného, že svoji pohledávku měla žalobkyně přihlásit v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Žalovaný je od [datum] v insolvenčním řízení, když o jeho úpadku a řešení úpadku oddlužením bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]. Předmětem řízení je závazek žalovaného k zaplacení dluhu, který mu vznikl neplacením pojistného za dobu od 25. 10. 2019 do 31. 1. 2020, tedy po prohlášení úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Nejedná se proto o pohledávku žalobkyně, která by mohla být uplatněna v rámci insolvenčního řízení ve lhůtě stanovené k přihlášení pohledávek. Dle ust. § 229 odst. 3 písm. e) zák. č. 182/2006 Sb. je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními dlužník v době od povolení oddlužení; rovněž ust. § 409 odst. 1 téhož zákona stanoví, že od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení dlužník. Pokud jde o námitky žalovaného spočívající v tvrzení, že předmětné vozidlo nevlastní, s pojišťovnou neuzavřel žádnou smlouvu v roce 2020 a předchozí smlouvu ukončil v roce 2019, resp. tuto neprodloužil, nebyly soudu předloženy žádné důkazy, z nichž by bylo možno důvodnost některé z těchto námitek dovodit. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil a soud jej proto nemohl poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., aby prokázal své tvrzení o tom, že v době, o kterou se jedná, nebyl vlastníkem vozidla, popř. že došlo k ukončení pojistné smlouvy uplynutím doby nebo jiným, než žalobkyní tvrzeným způsobem dříve než [datum]. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužného pojistného za žalobou vymezené období a nákladů za upomínání po právu a soud proto uložil žalovanému povinnost k zaplacení uplatněného nároku ve výši 1 840 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 144 Kč vzniklý zákonnou sazbou z částky 1 840 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 11. 11. 2020. Tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, požadovala náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a podle vyhlášky č. 177/96 Sb. za právní zastoupení za 3 úkony po 200 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč, celkem 1 489 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.