11 C 127/2022-73 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 676,76 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] až do výše úvěrového rámce. Žalovaná úvěr čerpala a řádně a včas nesplácela. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za ihned splatný. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 19 999,36 Kč a úroku z prodlení a poplatků za upomínku, za výběr z bankomatu a za přečerpání úvěrového rámce. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, kdy z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná má příjem ve výši 18 884 Kč, celkem příjem domácnosti 40 000 Kč, žalovaná měla čtyři závazky vůči žalobkyni s celkovou výší měsíčních splátek 1 841 Kč, z externích zdrojů bylo zjištěno, že měla závazky s celkovou výší měsíčních splátek 166 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, vycházela z historických dat z Českého statistického úřadu a u žalované bylo vycházeno z částky 5 893,46 Kč. Žalobkyně žádosti vyhověla, když měsíční splátka činila 783,17 Kč. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně a žalované. Žalobkyně se omluvila z jednání a nežádala o odročení, žalovaná se nedostavila ani se neomluvila. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků, výpisů z běžného účtu žalované soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr, který bude čerpán kreditní kartou do výše 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 22,99 %. Ze žádosti žalované o úvěr ze dne 30. 1. 2019 vyplývalo, že je svobodná, bydlí u rodičů, průměrný čistý příjem za tři měsíce činí 18 884 Kč, celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje činí 0. Z výpisů z běžného účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované před datem 30. 1. 2019 možnost čerpat finanční prostředky do povoleného debetního zůstatku ve výši 5 000 Kč ([anonymizováno]) za úrok 21,99%, když tuto možnost žalovaná využívala a její zůstatek činil před poskytnutím úvěru záporný zůstatek cca - 4 500 Kč. Průměrný příjem z výdělečné činnosti žalované činil žalobkyní deklarovaný příjem 18 884 Kč. Z platební historie soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala, dne 8. 8. 2020 jí byl účtován poplatek za zaslanou upomínku, dne 8. 9. 2020 poplatek za přečerpání úvěrového rámce, dlužná částka činila včetně úroků a poplatků celkem 25 661,91 Kč. Dopisem ze dne 9. 5. 2021 žalobkyně pohledávku za žalovanou zesplatnila a vyzvala ji k úhradě dlužné částky do 24. 5. 2021. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 5. 2021. Dopisem ze dne 15. 12. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. 4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalobkyně prověřovala příjmy žalované, neprověřovala však dostatečně výdaje žalované. Ačkoli měla k dispozici výpisy z účtu žalované, vycházela ze statistických výdajů. Z výpisů z účtu pak vyplývalo, že žalovaná žalobkyní deklarovanou částku výdajů ve výši 5 893,46 Kč bez započtení splátek vždy v minulosti překročila a její záporný zůstatek na základě povoleného přečerpání nedosahoval žalobkyní uvedené splátky 783,17 Kč. Poskytla úvěr žalované, která měla více závazků a hospodařila se záporným zůstatkem. Z uzavřených smluv pak vyplývají další závazky žalované z titulu poplatků apod. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzala-li žalovaná finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 2 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení, kolik celkem žalovaná na základě neplatné smlouvy čerpala a kolik celkem zaplatila k prokázání výše bezdůvodného obohacení. Důkazy nemohou nahrazovat skutková tvrzení, když z předložené platební historie nelze tyto částky bez pochybností zjistit. Poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění těchto tvrzení před jednáním. Soud proto žalobu zamítl. 5