11 C 154/2022-82 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 2 279,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že [právnická osoba] (dále jen„ předchozí věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 15. 8. 2019 smlouvu o účtu [číslo] na základě které předchozí věřitel zřídil žalovanému [anonymizováno] účet. Předchozí věřitel uzavřel dne 15. 8. 2019 se žalovaným přes službu [anonymizována dvě slova] smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku, a to do limitu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný překročil povolený limit záporného zůstatku, který přes upomínky nevyrovnal. Pohledávka byla převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Pohledávka byla předchozím věřitelem dne 26. 8. 2021 postoupena žalobkyni s účinností ke dni 1. 9. 2021. Dlužná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 2 279,77 Kč, zákonnými úroky z prodlení ke dni postoupení ve výši 124,77 Kč a úrokem ve výši 56,48 Kč. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení. Žalovaný se k jednání nedostavil. 3. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 15. 8. 2019, přílohy, výpisu z účtu, všeobecných obchodních podmínek, ceníku, oznámení ze dne 6. 2. 2019 lze učinit závěr, že se předchozí věřitel zavázal zřídit žalovanému účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu pak vyplývá, že předchozí věřitel umožňoval žalovanému čerpání peněžních prostředků do debetního zůstatku. Žalobkyně předložila výpisy z tohoto účtu žalovaného vedeného předchozím věřitelem z období od 15. 8. 2019 do 31. 12. 2019, kdy na účet byla vložena pouze částka 200 Kč a odešla částka 230 Kč. Dle výpisu za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 na účet nepřišla žádná částka, ke dni 31. 10. 2020 došlo k přečerpání kontokorentu. Žalovanému byly dále účtovány debetní úroky, ceny za služby a smluvní pokuta za prodlení. Dopisem ze dne 3. 3. 2021 podaným dle dodejky k poštovní přepravě byl žalovaný předchozím věřitelem vyzván k neprodlené úhradě nepovoleného přečerpání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2021 včetně přílohy, oznámení ze dne 17. 9. 2021, dohody o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny včetně podacího lístku vzal soud za prokázané, že předchozí věřitel postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému. Dopisem ze dne 21. 1. 2022 podaným dle podacího lístku k poštovní přepravě téhož dne byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Dle formuláře předchozího věřitele žalovaný deklaroval v žádosti příjem ve výši 18 000 Kč. Tento příjem nebyl ověřován, když se jednalo o startovací limit produktu ve výši 1 000 Kč, který je určen klientům bez úvěrové historie. Žalovaný uvedl nulové výdaje, předchozí věřitel vycházel z interního ekonomického modelu, a to z částky 5 580 Kč. Žalovaný nebyl v insolvenčním řízení a předchozí věřitel ověřil, že žalovaný neměl žádné poskytnuté úvěry. 4. Mezi přechozím věřitelem a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouva o běžném účtu. Dle ustanovení § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Na ujednání stran se tak vztahoval též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchozí věřitel vycházel z údajů uvedených žalovaným, tyto nijak neověřoval, v případě výdajů pak vycházel ze statisticky zjištěných výdajů. Za následující období po uzavření smlouvy pak na účet kromě původního vkladu nepřišel žádný příjem. Předchozí věřitel neprověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně. Pokud předchozí věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně, která pohledávku nabyla postoupením, se k jednání nedostavila a soud nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení, kolik finančních prostředků žalovaný celkem čerpal a kolik celkem vrátil. Důkazy nemohou nahrazovat skutková tvrzení. Poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění těchto tvrzení před jednáním. Žalobkyně pak sdělila, že není schopna tuto částku prostého čerpání bez dalších poplatků a úroků uvést. Soud proto žalobu zamítl. 5. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, nevznikly mu však žádné náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.