11 C 227/2021-66 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 25 500 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] 2018 [číslo] dne 29. 5. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 11 730 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy. Celkovou částku ve výši 28 730 Kč se zavázala uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2 210 Kč, přičemž první splátka byla splatná v měsíci následujícím po měsíci uzavření smlouvy. Celková splatnost připadla na den 29. 6. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 6 710 Kč. Původní věřitel převedl část závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů na společnost [právnická osoba] Pohledávka byla následně tímto věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 17 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 987,20 Kč, poplatek za správu úvěru 1 628,60 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 1 404,2 Kč, celkem částku 5 020 Kč, paušální náklady na vymáhání 434 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 356,83 Kč od 30. 6.2019 do 30. 11. 2020, smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč. Dále žalobkyně žádala zákonný úrok z prodlení z jistiny od 22. 12. 2020 do zaplacení. Schopnost žalované splácet byla ověřovaná původním věřitelem, kdy dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 10 192 Kč, žalovaná byla tedy v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2 210 Kč. Žalované mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru dle jejích tvrzených údajů měsíčně zůstat 7 982 Kč, kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Údaje byly ověřeny předloženými doklady. Žalovaná neměla jediný záznam v insolvenčním rejstříku. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, smlouvy o úvěru [číslo] 2018 [číslo] ze dne 29. 5. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 12 410 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 29 410 Kč v 13 splátkách po 2 210 Kč splatných 29. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Součástí smlouvy je i předpis splátek. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 29. 5. 2018 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek, rozhodnutí o přiznání dávky, nájemní smlouvy, výpisů z účtu a pokladních dokladů, kdy žalovaná potvrdila rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, příjmy přítele ve výši 13 132 Kč a výdaje ve výši 7 546 Kč na bydlení, na stravování ve výši 3 000 Kč, průměrné měsíční výdaje žadatele 5 273 Kč a měsíční výdaje celé domácnosti 10 546 Kč. Uvedla, že má dvě vyživovací povinnosti. Ze smlouvy o nájmu ze dne 1. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaná užívala byt v domě [adresa] v [obec] ulice [ulice] za měsíční nájemné ve výši 4 340 Kč a zálohy za služby ve výši 3 199 Kč, což potvrzuje i příjmový pokladní doklad nájemného. Dle pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2018 byl [jméno] [příjmení] zaměstnán jako dělník svozu od 1. 1. 2018 na dobu určitou do 30. 6. 2018, kdy mu příslušela mzda ve výši 87 Kč/hod a pohyblivá složka 10 Kč/hod. Dle výplatních pásek činila průměrná měsíční mzda za měsíc (nečitelné) částku 20 189 Kč, za měsíc (nečitelné) 15 949 Kč, za měsíc (nečitelné) 3 260 Kč. Dle přehledu pohybu na účtu byl žalované zaslán v únoru a dubnu 2018 úřadem práce rodičovský příspěvek 7 600 Kč, z výpisu vyplývá, že v únoru 2018 činil disponibilní zůstatek účtu - 23,86 Kč a v dubnu 2,18 Kč. Z notářského zápisu NZ [číslo] 2018 ze dne 27. 9. 2018 sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], soud zjistil, že původní věřitel jako prodávající uzavřel smlouvu se společností [právnická osoba] jako kupujícím o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 6. 1. 2021 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] pohledávku z výše uvedené smlouvy postoupila žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 8. 2. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. 4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů strany žalované. Finanční prostředky byly poskytnuty osobě, která nebyla výdělečně činná, pobírala rodičovský příspěvek a měla dvě vyživovací povinnosti, přítel žalované měl pracovní poměr na dobu určitou. Nejeví se jako reálné, že by výdaje čtyřčlenné domácnosti i s náklady na bydlení (7 546 Kč) činily celkem 10 546 Kč, tj. že žalované zbývala částka 10 192 Kč na úhradu ostatních závazků. Z předložených výpisů z účtu naopak vyplývalo, že žalovaná se dostala i do záporného zůstatku. Za této situace bylo zřejmé, že žalovaná nebyla schopna dostát svému závazku hradit měsíčně splátky ve výši 2 210 Kč nebo pouze po omezenou dobu trvání pracovního poměru druha. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku nepla