11 C 237/2021-59 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 58 967,92 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 1. 8. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 32 019 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, odměnu za administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, poslední splátka byla splatná dne 1. 2. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 27 349,12 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 27 094,29 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 15 363,61 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 006,13 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 2. 2. 2020 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 353,30 Kč (z dlužné jistiny od 7. 6. 2019 do 18. 12. 2020). Původní věřitel dále uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 30. 4. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 16 259 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, odměnu za administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, poslední splátka byla splatná dne 30. 10. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 18 765,88 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 11 095,72 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 5 414,30 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 720,93 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 31. 10. 2019 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 773,47 Kč (z dlužné jistiny od 7. 6. 2019 do 18. 12. 2020). Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalobce nemá v obou případech doklady k dispozici, když se předkládají pouze při uzavírání smlouvy. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. 2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 8. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 32 019 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 7 803 Kč, částku za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 812 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 72 019 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle smlouvy činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 1. 8. 2018 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 25 000 Kč, další příjem domácnosti ve výši 7 500 Kč, celkem 32 500 Kč a výdaje ve výši 10 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 6 000 Kč a interní splátky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, má vlastnické bydlení, dvě vyživovací povinnosti, bankovní účet. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 4. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 16 259 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 4 901 Kč, částku za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 36 259 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle smlouvy činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 30. 4. 2018 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a tří výplatních pásek, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 22 000 Kč, další příjem domácnosti ve výši 7 500 Kč, celkem 29 500 Kč a výdaje ve výši 7 500 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 5 604 Kč a interní splátky ve výši 2 015 Kč. Žalovaná uvedla, že je vdaná, má vlastnické bydlení, dvě vyživovací povinnosti, bankovní účet. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že pohledávky z výše uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 28. 6. 2021 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. 6. Dle uznání dluhu ze dne 27. 5. 2019 žalovaná uznala dluh z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 16 295 Kč a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 62 697 Kč. Celkový dluh ve výši 86 862,92 Kč se zavázala uhradit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, když první splátka byla splatná dne 25. 6. 2019 a poslední splátka ve výši 2 863 Kč byla splatná dne 25. 3. 2021. 7. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny smlouvy o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů ze strany žalované, které se týkaly příjmu ze zaměstnaneckého poměru. Další příjmy domácnosti nebyly ověřeny. Výdaje žalované nebyly ověřeny (např. výpisy z účtu apod.), když celkové výdaje žalované se dvěma vyživovacími povinnostmi ve výši 7 500 Kč a 10 000 Kč včetně nákladů na bydlení vzbuzují pochybnost. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována, i když z karty zákazníka vyplývaly další půjčky žalované. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, nebo