11 C 241/2021 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 71 275,99 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 13. 10. 2016, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 25 520 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 12 měsíčních splátkách po 5 460 Kč, poslední splátka byla splatná dne 8. 10. 2017. Žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 40 000 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 13 852,99 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 944,44 Kč (úrok ve výši 28,60 % ročně z dlužné jistiny od 8. 10. 2017 do 14. 6. 2018), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 980,28 Kč (z dlužné jistiny od 27. 3. 2017 do 14. 6. 2018). Žalovaná dále uzavřela s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 15. 6. 2015, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 9 847 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti ve 100 týdenních splátkách po 519 Kč, poslední splátka byla splatná dne 15. 5. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná uhradila celkem částku 34 424 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 16 217,97 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 1 205,03 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 855,34 Kč (úrok ve výši 10,4 % ročně z dlužné jistiny od 15. 5. 2017 do 14. 6. 2018), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 219,43 Kč (z dlužné jistiny od 11. 10. 2016 do 14. 6. 2018). Původní věřitel ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované doklady uvedeným v zákaznické kartě. Tyto doklady nemá k dispozici, když se předkládají pouze při uzavírání smlouvy. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 13. 10. 2016 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 25 520 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 6 464 Kč, částku za zpracování a doručení 3 500 Kč a částku za odměnu za komfortní a flexibilní splácení ve výši 15 556 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 65 520 Kč v 12 měsíčních splátkách po 5 460 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit v den, kdy uplyne měsíc od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy do posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky ve výši 33 260 Kč v hotovosti, s tím, že částka 6 740 Kč byla použita na splacení dřívější smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. Dle smlouvy v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 12 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 28,60 %. Ze zákaznické karty ze dne 13. 10. 2016 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy, z daňového přiznání za rok 2015 a dohody o provedení práce, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 16 828 Kč a další příjem domácnosti ve výši 27 407 Kč, celkem 44 205 Kč a výdaje ve výši 9 000 Kč na externí splátky zápůjček, ve výši 2 335 Kč na interní splátky a odhadované měsíční výdaje na 10 000 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení a čtyři zdroje příjmu. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 6. 2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované identifikované rodným číslem a bydlištěm finanční prostředky ve výši 42 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 9 847 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 4 531 Kč, částku za administrativní činnosti ve výši 5 316 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 51 847 Kč ve 100 týdenních splátkách po 466 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do 7 kalendářních dnů od data poskytnutí zápůjčky a každou následující splátku vždy do posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná vzala na vědomí, že obdrží poskytnutou částku na účet uvedený ve smlouvě do 13 dnů od podpisu smlouvy. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 16. 2. 2022 byla částka 42 000 Kč připsána na účet uvedený ve smlouvě, který je veden na jméno [jméno] [příjmení]. Dle výpisu z centrální evidence obyvatel je dcerou žalované. Ze zákaznické karty ze dne 15. 6. 2015 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy a nájemní smlouvy, kdy žalovaná potvrdila svůj čistý příjem ve výši 16 900 Kč a jiné příjmy ve výši 15 000 Kč, celkem 31 900 Kč a výdaje ve výši 4 900 Kč na nájem, ve výši 300 Kč na spoření, ve výši 500 Kč na telefon, ve výši 4 500 Kč na splátky zápůjček, ve výši 6 000 Kč na domácnost. Celkem výdaje ve výši 16 200 Kč. Žalovaná uvedla nájemní bydlení a zápůjčky u jiných společností. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a oznámení o postoupení pohledávek ze stejného dne vzal soud za prokázané, že pohledávky z výše uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávek žalované. Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 12. 3. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. 6. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny smlouvy o zápůjčce, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované též předložením dokladů ze strany žalované. Žalobkyně tyto doklady nemá k dispozici a nemohly být soudem ověřeny. Náklady na nájemní bydlení 4 900 Kč vzbuzují pochybnost. Z jiných zdrojů úvěruschopnost neprověřoval, např. nahlédnutím do databází dlužníků (SOLUS apod.) a jiných veřejných registrů, i když žalovaná uvedla, že má jiné zápůjčky a část zápůjčky byla určena na splacení předchozí zápůjčky. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná v