11 C 258/2021-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 67 816,93 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 9. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 22 345 Kč, který zahrnuje úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 580 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 8 695 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 070 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1 890 Kč, poslední splátka byla stanovena na 23. 9. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 2 045 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 20 955 Kč, dlužnou část poplatku 20 203,50 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 451,72 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 24. 9. 2020 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 023,36 Kč (z dlužné jistiny od 12. 11. 2018 do 18. 12. 2020). Žalovaný dále uzavřel s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 9. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek v celkové výši 14 220 Kč, který zahrnuje úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 662 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 6 866 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, poslední splátka byla stanovena na 13. 7. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 6 480 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 15 338,44 Kč, dlužnou část poplatku 11 319,99 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 474,53 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 14. 7. 2019 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 033,18 Kč (z dlužné jistiny od 20. 10. 2018 do 18. 12. 2020). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici, když se předkládají při sjednávání smlouvy. Původní věřitel z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se nedostavil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 9. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 45 345 Kč, která zahrnuje částku 23 000 Kč, úrok ve výši 7 580 Kč, částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 695 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 070 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 24 měsíčních splátkách po 1 890 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Výše výpůjční úrokové sazby činí 29 % a je stanovena jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 23. 9. 2018 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatních pásek, pracovní smlouvy, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 22 568 Kč a výdaje ve výši 3 000 Kč za externí splátky, ve výši 3 500 Kč za interní splátky a měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Žalovaný potvrdil nájemní bydlení, zápůjčky u jiných společností. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 9. 2018 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 34 220 Kč, která zahrnuje částku 20 000 Kč, úrok ve výši 2 662 Kč, částku za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 866 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 45 týdenních splátkách po 761 Kč splatných vždy ke konci splátkového období, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Výše výpůjční úrokové sazby činí 29 % a je stanovena jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 1. 9. 2018 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatních pásek, pracovní smlouvy, kdy žalovaný potvrdil příjem ze dvou zdrojů, a to ve výši 7 640 Kč, ostatní příjem ve výši 12 000 Kč, celkem ve výši 19 640 a výdaje ve výši 3 000 Kč za externí splátky, ve výši 2 000 Kč za interní splátky a měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Žalovaný potvrdil nájemní bydlení, zápůjčky u jiných společností. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávek žalovanému. Dopisem ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 6. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřeny smlouvy o zápůjčce, jejichž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel před uzavřením smluv prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Ověřoval však pouze příjmy, výdaje neprověřoval (např. nájemní smlouvou, dokladem SIPO, atd.). Z jiných zdrojů úvěruschopnost neprověřoval (např. nahlédnutím do databází dlužníků), i když žalovaný uvedl, že má zápůjčky i u jiných společností. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. P